Jobs 40
1 Og Herren svara Job og sagde:
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 «Vil klandraren med Allvald trætta? Lat han som lastar Gud då svara!»
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 Då svara Job Herren og sagde:
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4 «For ring eg er; kva skal eg svara? Eg handi legg på munnen min.
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 Ein gong eg tala, no eg tegjer, tvo gong’ - eg gjer det ikkje meir.»
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 Og Herren svara Job or stormen og sagde:
Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 «Spenn som mann ditt beltet på, gjev meg på mine spursmål svar:
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 Vil du forspille meg min rett, fordøma meg, so du fær rett?
Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 Hev du vel slik ein arm som Gud? Kann du som han med røysti dundra?
Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 Pryd deg med høgd og herredom, klæd deg i glans og herlegdom,
Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 Lat so din vreide strøyma fram, sjå kvar ein stolt og audmyk han!
Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 Så kvar ein stolt og bøyg han ned, og slå til jord dei gudlause!
Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 Og gøym deim alle under jordi, bitt deira andlit fast i løynd!
Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 So skal eg og lovprisa deg, som siger med di høgre vann.
A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 Sjå elvhesten! Eg hev skapt han liksom deg; som ein ukse et han gras.
Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 Sjå då krafti i hans lender, i bukmusklarne hans styrke!
Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 Halen gjer han stiv som ceder, fast bogsenarne er tvinna.
Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 Knokarne er koparrøyrer, beini som jarnstenger er.
Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 Av Guds verk er han det fyrste, av sin skapar fekk han sverd.
Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 Bergi ber åt honom for, alle villdyr leikar der.
Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 Under lotusbusk han kviler, løyner seg i røyr og sev.
V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 Lotusbusk gjev honom skugge, piletre umkransar honom.
Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 Strid gjeng elvi, ei han ottast; trygg er han um so sjølve Jordan fossar imot hans gap.
Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 Kann ein tak han so han ser det, draga snara gjenom snuten?
Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
