Jobs 36
1 Og Elihu heldt fram og sagde:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 «Vent litt og lat meg tala til deg! For endå hev eg ord for Gud;
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 eg hentar kunnskap langan leid, skal hjelpa skaparen til rett.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 For visst, mitt ord skal ikkje ljuga; framfor deg stend ein full-lærd mann.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Sjå, Gud er sterk, men vander ingen, han som er veldug i forstandskraft.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Han let’kje gudlaus mann få liva; men armingarne gjev han rett.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Han snur’kje augo frå rettvise; hjå kongar på sin konungsstol han let deim ævleg sitja høgt.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Um dei i lekkjor bundne vart og i ulukkesnaror fanga,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 so synar han deim deira ferd og brot - at dei ovmoda seg -
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 til refsing opnar øyro deira og byd deim venda um frå syndi.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Um dei då høyrer vil og lyda, so liver dei sitt liv i lukka og sine år i herlegdom;
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 um ikkje, fær dei styng av spjotet, og i sin dårskap andast dei.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Men vreiden trivst i vonde hjarto; dei bed’kje, um dei bundne vert;
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 i ungdomstidi skal dei døy, forgangast som utukt-sveinar.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Han frelser arming ved hans naud, opnar hans øyro gjenom trengsla.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Deg og han lokkar ut or trengsla, fritt fær du det og ikkje trongt, ditt bord er fullt av feite retter.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Men fær du straff som syndug mann, i fall hans domsord held deg fast.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Lat ikkje tukti avla vreide, den tunge bot deg leida vilt!
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Kann klaga hjelpa deg or naud, kor mykje enn du stræva vil?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Du må’kje lengta etter natti då folk vert rykte frå sin stad!
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Gjev agt, so ei til synd du vender, for det du heller vil enn lida.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Sjå, Gud er upphøgd i sitt velde; kven er ein lærar slik som han?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kven hev vel vegen lagt for honom? Kven sagde vel: «Du hev urett gjort?»
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Hugs på å prisa høgt hans verk, som menneski hev sunge um!
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kvart menneskje med lyst det ser, mann-ætti ser det langan leid.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Upphøgd, uskynande er Gud, hans liveår kann ingen telja,
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 for han dreg vatsdroparne, so det vert regn av skodde-eim.
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Og ifrå skyerne det fløymer og dryp ned yver mange folk.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Kven skynar vel skyhoparne og torebraket frå hans hytta?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Han breider ljoset sitt ikring seg og let det hylja havsens røter.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Soleis han dømer folkeslag og skiftar brød i ovmengd ut.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Han sveiper henderne i ljos og sender det mot fienden.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Hans tora meldar um hans koma, ja, feet varslar når han kjem.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
