Jobs 33
1 Men høyr no, Job, på talen min, lyd vel på alle mine ord!
Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Sjå eg hev opna mine lippor, og tunga talar i min munn.
Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Frå ærlegt hjarta kjem min tale, rein kunnskap lipporne ber fram.
Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Guds ånd er det som meg hev skapt, og Allvalds ande gjev meg liv.
Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Um du det kann, so gjev meg svar! Væpna deg mot meg, og stig fram!
Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Eg er din likemann for Gud, eg og av leiret forma er.
Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Du tarv’kje vera rædd for meg, min trykk skal ikkje tyngja deg.
Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Men du hev sagt for øyro mine - eg høyrde ljoden av ditt ord -:
Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 «Eg skuldfri er og utan synd, eg flekkfri er og utan skuld;
Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 men han fører uvensgrunnar mot meg og held meg for sin fiendsmann;
Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 han legg i stokken mine føter og vaktar alle mine vegar.»
Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Men du hev urett, svarar eg; Gud større er enn menneskja.
Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Men kvifor vil du klaga på han: Han aldri svarar i sin sak?
Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 På eit vis talar Gud, ja tvo, um enn dei ikkje agtar på det.
Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 I draumar og i syn ved natt, når tunge svevnen fell på folk, når dei på lægjet ligg og blundar,
Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 då let han øyro upp på folk, og innsiglar åtvaring til deim,
Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 for burt frå synd å driva mannen, og rydja ovmod ut or honom
Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 og berga sjæli hans frå gravi og livet hans frå spjotodd-daude.
A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Han tuktast og med sjukelægje, med stendig uro inn til beini,
Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 hans liv fær mothug imot brød, og sjæli hans mot lostemat.
Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 Hans misser holdet, vert usjåleg, og beini morknar, syner ikkje,
Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 og sjæli ned mot gravi lutar, hans liv mot daude-englarne.
A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Er det då yver han ein engel, ein millommann, ein utav tusund, som lærer mannen um hans plikt,
Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 Han ynkast yver han og segjer: «Frels honom frå i grav å ganga! Eg hev ei løysepening funne.»
Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 Hans likam skal av helsa bløma, sin ungdom skal han atter få.
I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Han bed til Gud og nåde fær, so han hans åsyn ser med jubel. Og so fær mannen att si rettferd.
Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Han syng for folk og segjer so: «Eg synda hev og krenkt det rette, men hev’kje fenge lika for det;
Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 mi sjæl frå gravi berga han, med gleda fær eg ljoset sjå.»
Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Og sjå: alt dette gjerer Gud tvo gonger, ja tri gong’ mot mannen,
Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 og ber hans sjæl frå gravi burt, so livsens ljos kann lysa for han.
Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 So gjev no gaum og høyr meg, Job, ver tagall du, so eg kann tala!
Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Um du hev ord, so gjev meg svar! Tala, eg gjev deg gjerne rett.
Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 I anna fall so høyr på meg, teg medan eg deg visdom lærer!»
Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
