Jobs 28
1 Sylv hev sin stad, der dei det finn, og gullet, som dei reinsa vinn,
Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2 og jarn fram or jordi fær, og kopar ut or steinen bræ’r;
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3 På natteskuggen gjer dei slutt og myrkheims steinar granskar ut.
Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4 Djupt under by med annsamt liv i gruvor bergmenn kliv og sviv.
Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5 På jordi brødkorn fram dei driv, men inni upp som eld dei riv.
Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6 Safiren sit i steinar der, og der seg og gullklumpar ter,
V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7 Ei ørnen kjenner denne veg, for haukesyn han løyner seg.
K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8 Ei stolte rovdyr vegen fann, og løva aldri gjeng på han.
Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9 På harde steinen dei handi legg; då sturtar mang ein bergevegg.
K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10 I berget seg gangar grev og skodar mang ein skatt so gjæv.
Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11 Dei dytter til for rennand’ å, det løynde fram for ljoset må.
Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12 Men visdomen, kvar er han å få? Og kvar skal ein vitet nå?
Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13 Slett ingen veit hans verd og vinst; i manneheim han ikkje finst;
Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14 Avgrunnen dyn: «Her ei han er!» Og havet segjer: «Ikkje her!»
Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15 Du kann’kje kjøpa han for gull, men sylv ei vega prisen full,
Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16 og ei for gull ifrå Ofir, ei for onyks, ei for safir.
Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17 Ei gull og glas er nok til kaup, og ei til byte fingull-staup.
Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18 Korall, krystall gjeld ikkje her. Visdom er meir enn perlor verd.
Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19 Topas frå Kus er altfor ring, ja, reinast gull vert ingen ting.
Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20 Visdomen, kvar kjem han ifrå? Og kvar skal ein til vitet nå?
Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21 Det ingen veit på denne jord; ei fugl det fann, kvar helst han for.
Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22 Avgrunn og daude segjer greidt: «Eit gjetord er alt det me veit.»
Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23 Men Gud han kjenner denne veg; han veit kvar visdom løyner seg.
Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24 Han skodar heilt til heimsens tram, og under himmeln ser han fram.
Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25 Då vinden han med vegti vog og sette mål for vatnet og,
Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26 då han gav regnet lovi si og ljomet veg å ganga i,
On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27 då såg han og synte fram og granska honom umhugsam.
Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
28 Til menneskja han sagde so: «I Herrens otte visdom sit, og fly det vonde, det er vit.»»
Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
