Jobs 21
1 Då svara Job og sagde:
A odpovídaje Job, řekl:
2 «Å høyr då, høyr på mine ord! Gjev i minsto det til trøyst!
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Lat meg få lov å tala ut, so kann du spotta etterpå.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Klagar eg vel på menneskje? Og hev eg ikkje grunn til harm?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Vend dykk til meg, og ottast so; legg handi so på dykkar munn.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Eg støkk, når eg det kjem i hug; ei bivring gjenom kroppen gjeng.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Kvifor fær dei gudlause liva, auka i magt som åri gjeng?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Dei ser si ætt stå fast ikring deim, dei hev sitt avkjøme for augo.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 I fred stend husi deira trygge, Guds svipa råkar ikkje deim;
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 med heppa parast deira fe, og kyrne kastar aldri kalv.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Dei slepper borni ut som lamb, og gutarne i leiken hoppar;
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Dei syng til trumma og til cither og frygdar seg ved fløyteljod.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Til Gud dei segjer: «Haldt deg burte!» Me vil’kje kjenna dine vegar!
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Kvi skal me tena den Allsterke? Kva gagnar det å be til honom?»
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 «Dei hev’kje lukka si i handi» - Langt burt frå meg med gudlaus råd!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Når sloknar lampa for gudlause? Når kjem ulukka yver deim? Gjev han deim straff i vreidesmod?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Fer dei vel burt som strå for vind, lik agner som i stormen fyk?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 «Gud gøymer straffi til hans born.» Nei, sjølv skal mannen straffi kjenna!
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Lat han få sjå sitt eige fall og drikka harm frå den Allsterke!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Kva bryr han seg vel um sitt hus, når månadstalet hans er fullt?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Vil nokon hjelpa Gud til kunnskap, han som er domar for dei høgste?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Den eine døyr på velmagts høgd, fullkomleg trygg og fredeleg;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 hans fat er fulle utav mjølk, og i hans bein er mergen frisk;
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 den andre døyr so beisk i hug, hev ingenting av lukka smaka.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Dei båe vert i moldi lagde, og deira klednad makkar er.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Sjå kor eg kjennar dykkar tankar, og dykkar meinkrokar mot meg.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 De spør: «Kvar er vel stormannshuset? Kvar er det tjeld der gudlause bur?»
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Hev de’kje høyrt av ferdafolk - de trur vel det som dei fortel -:
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 «Den vonde frå ulukka slepp; han berga vert på vreidedagen.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Kven lastar honom for hans ferd? Og straffar honom for hans gjerd?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Han vert til gravi båren burt, og ved hans gravhaug held dei vakt.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Søtt søv han under torv i dal, og i hans far all verdi fer, som tallause gjekk fyre honom.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Det trøystar meg med tome ord; av dykkar svar er sviket att.»
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
