< Jobs 17 >
1 Mi ånd er knekt, mitt liv er sløkt, no hev eg berre gravi att.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Eg hæding finn på kvar ein kant, ved deira tråss lyt auga dvelja.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Å, set eit pant for meg hjå deg! Kven elles skal meg handslag gjeva?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Du stengde deira sjæl for skyn; difor vil du ikkje lyfta deim.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Den som gjev vener burt til plundring, hans søner sloknar augo på.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Eg er for folk til ordtak sett, som ein dei sputtar beint i syni.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mitt auga sjukt av sorger er, og mine lemer er ein skugge.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Dei rettvise støkk yver slikt, og skuldfri harmast på ugudleg.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Men rettvis mann sin veg gjeng fram, og magti veks hjå reinhendt mann.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Men de - kom berre alle att! Eg ingen vismann finn hjå dykk.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Og mine dagar dei kvarv burt; og mine planar slitna sund, dei som mitt hjarta emna på.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Men dei gjer natti um til dag, som ljos var næmare enn myrkrer.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Eit hus i helheim er mi von, i myrkret reider eg mi seng. (Sheol )
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
14 Til gravi ropar eg: «Min far!» til makken: «Mor mi! Syster mi!»
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Kvar vert det då av voni mi? Mi von, kven augnar henne då?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16 Til helheims bommar fer ho ned, når eg til kvile gjeng i moldi.» (Sheol )
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )