Jobs 15
1 Då tok Elifaz frå Teman til ords og sagde:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 «Kjem svar i vind og ver frå vismann? Fyller han barmen sin med storm?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Vil han med ugangstale lasta? Med ord som nyttelause er?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Otten for Gud den bryt du ned og skjeplar andakt for Guds åsyn.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 For syndi styrer munnen din; du talar som dei falske talar.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Din munn deg dømer, ikkje eg; og dine lippor vitnar mot deg.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Vart fyrst av menneskje du fødd? Vert fyre haugarne du avla?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Var du i Guds rådleggjing med? Og fekk du visdom til deg rana?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Kva veit du som me ikkje veit? Kva skynar du som me ei kjenner?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Gråhærd og gamling er hjå oss; han eldre er enn jamvel far din.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Er trøyst frå Gud det altfor ring? Vanvyrder du eit rolegt ord?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Kvi let du hugen eggja deg? Kvi let du auga rulla vilt?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 For imot Gud din harm du snur og let or munnen ordi strøyma.
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Kor kann vel mannen vera rein? Og kvinnefødde hava rett?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 På sine heilage han lit ei; for honom er’kje himmeln rein,
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 langt mindre då ein styggeting, ein mann som urett drikk som med vatn.
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Eg vil deg læra; høyr på meg! Det som eg såg, vil eg deg melda,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 det som vismenner segja kann, og ei hev dult frå sine feder,
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 dei som åleine landet åtte, og ingen framand kom bland deim.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Den vonde stødt i uro liver, for valdsmann gøymt er fåe år.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 I øyro rædsletonar ljomar; fyrr han veit av, kjem tynaren.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Han trur’kje han kann fly frå myrkret; han venta lyt det kvasse sverd.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Han leitar etter brød: Kvar er det? Han veit, ein myrk dag er for hand.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Naud, trengsla skræmer, tyngjer honom, liksom ein konge budd til strid.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 For imot Gud han lyfte handi og våga tråssa Allvalds-Gud,
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 han storma fram med nakken lyft, med vern utav skjold-ryggjer sterke;
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 han dekte andlitet med feitt og gjorde sine lender feite.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Han budde i bannstøytte byar, i hus som ingen burde bu i, men til grushaugar etla var.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Han vart’kje rik, hans gods kverv burt, hans grøda luter ei mot jordi.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Han kann’kje koma undan myrkret. Hans greiner turkast burt i hiten, og han kjem burt ved hans munns ande.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Trur han på fåfengd, vert han narra, og berre fåfengd haustar han.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Fyrr dagen kjem, då vert det uppfyllt, hans palmegreiner grønkar ikkje.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Lik vinstokk misser han si druva, spiller sin blom som oljetreet.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Ein syndarflokk set ingi frukt, og elden øyder mute- tjeldi.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Dei avlar møda, føder tjon, og svik i fanget sitt dei nører.»
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
