Jobs 12
1 Då svara Job og sagde:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 «Ja visst, de er dei rette folk, og visdomen døyr ut med dykk.
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Men eg hev vit so vel som de; eg ei til atters stend for dykk; kven kjenner ikkje dette fyrr?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Til spott for venen min vert eg som bad til Gud og bønhøyrd vart. Til spott vert rettvis mann og ærleg.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Vanvyrd ulukka! tenkjer trygg mann, vanvyrdnad ventar deim som vinglar.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Valdsmenn bur roleg i sitt tjeld; trygge er dei som tergar Gud, dei som hev Gud i neven sin.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Spør bølingen, han skal deg læra, og fugl i luft, han segja skal,
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 og tal til jordi, ho skal læra, og fisk i hav, skal melda deg:
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Kven skynar ei på alt i hop, at Herrens hand hev skapa det?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 Kvar livand’ sjæl han hev i handi og åndi åt kvart menneskje.
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Vert ordi ei med øyra prøvde, som du med gomen maten smakar?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Hjå folk med gråe hår er visdom, og vit hjå deim som liver lenge.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Hjå honom visdom er og kraft, hjå honom råd og dømekraft.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Når han riv ned, kven byggjer upp? Når han set fast, kven løyser ut?
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Han stengjer vatnet, turkar det, slepper det, so det jordi øyder.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Hjå honom kraft og klokskap er; han eig båd’ vegvill og vill-leidar;
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 rådsherrar fører han som fangar, og domarar han gjer til dårar.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Han løyser konge-styring upp, legg reip kring livet på deim sjølve.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Han fører prestar plundra burt og øyder ut eld’-gamle ætter.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Han mælet tek frå øvde talar og vitet frå dei gamle menn,
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 og yver stormenn skam han øys og løyser beltet på dei sterke.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Han myrkret driv or holor ut og fører dimma fram i dagen.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Han aukar folk og tynar deim; han spreider folk og fører deim;
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Han vitet tek frå jordheimsfyrstar og let veglaus heid deim vildra;
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 dei sviv i myrkret utan ljos, han let dei raga liksom drukne.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
