Esaias 3
1 For sjå Herren, Allhers-Herren, skal taka burt frå Jerusalem og Juda kvar studnad og stav, kvar studnad av mat, og kvar studnad av vatn,
Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
2 kjempa og stridsmann, domar og profet, spåmann og styresmann,
Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
3 femtimanns-førar og vyrdingsmann, rådsherre og handverksmeister og trollkunnig mann.
Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
4 Og eg skal gjeva deim unggutar til styrarar, og gutehått skal råda yver deim.
A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
5 Og folket - den eine skal plåga den andre, kvar ein sin granne. Guten skal setja seg upp imot den gamle, fanten imot fagnamannen.
I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
6 Når det då hender, at ein fær tak i ein annan i huset åt far hans, og segjer: «Du eig då ein klædnad, ver du styraren vår! Tak då rådvelde yver dette fallande riket!»
Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
7 då skal han svara og segja: «Eg er ingen sårlækjar, i mitt hus er korkje brød eller klæde; gjer ikkje meg til styrar yver folket!»
Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
8 For Jerusalem snåvar og Juda fell, av di dei i ord og gjerd stend Herren imot, og er tråssuge framfor hans herlegdoms åsyn.
Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
9 Sjølve andlitssvipen deira vitnar imot deim, og liksom i Sodoma talar dei utan dulsmål um syndi si. Ve deira sjæl! For dei valdar seg sjølv ulukka.
Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
10 Seg um den rettferdige at det skal ganga honom godt; frukti av si gjerning skal han njota.
Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
11 Men usæl den ugudlege! honom skal det ganga ille; hans eigne gjerningar hemnar seg på honom sjølv.
Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
12 Styraren yver mitt folk er eit barn, og kvinnor råder yver det. Mitt folk, førarane dine fører deg vilt, og gjer vegen du skal fara til villstig.
Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
13 Herren hev stige fram, han vil føra sak, han stend og vil døma folki.
Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.
14 Herren held rettargang med sitt folks styresmenner og hovdingar: «De hev plundra vinhagen! Ran frå fatigmannen er i husi dykkar!
Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.
15 Korleis kann de soleis skamfara mitt folk og trakka dei fatige under fot?» segjer Herren, Allhers-Herren.
Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
16 Og Herren segjer: «Av di Sions døtter briskar seg og gjeng med bratt nakke og spelar med augo, og gjeng og trippar og ringlar med fotringarne sine,
I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
17 so skal Herren gjera kruna skurvut på Sions døtter, og Herren skal nækja deira blygsla.
Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
18 På den dagen tek Herren frå deim all stasen deira: Fotringar, panneband, halssylgjor,
V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,
19 øyredobbor, armband, slør,
Jablka zlatá a spinadla a čepce,
20 hovudpryda, fotkjedor, belte, lukteflaskor, amulettar,
Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
21 fingergull, naseringar,
Prsteny a náčelníky,
22 høgtidsbunader, kåpor, kasteplagg, pungar,
Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
23 speglar, serkjer, huvor, flor.
I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
24 Og det skal verta illtev i staden for godange, reip i staden for belte, fleinskalle i staden for flettor, sekkjety i staden for høgtidstidsbunad og svidmerke i staden for vænleik.
A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
25 Mennerne dine skal falla for sverd og kjemporne dine i krig.
Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
26 Og portarne hennar skal gråta og låta, og einsleg sit ho att i gruset.»
I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.
