Predikerens 3

1 Alt hev si stund, og kvart tiltak under himmelen hev si tid:

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

2 Fødast hev si tid, og døy hev si tid; planta hev si tid, og riva upp det som er planta hev si tid;

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

3 drepa hev si tid, og lækja hev si tid; riva ned hev si tid, og byggja upp hev si tid;

Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

4 gråta hev si tid, og læ hev si tid; syrgja hev si tid, og dansa hev si tid;

Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

5 kasta stein hev si tid, og sanka stein hev si tid; fangtak hev si tid, og halda seg frå fangtak hev si tid;

Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

6 leita hev si tid, og missa hev si tid; gøyma hev si tid, og kasta burt hev si tid;

Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

7 riva sund hev si tid, og sauma i hop hev si tid; tegja hev si tid, og tala hev si tid;

Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

8 elska hev si tid, og hata hev si tid; ufred hev si tid, og fred hev si tid.

Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

9 Kva vinning fær då den som gjer noko av den møda han hev med det?

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

10 Eg såg på det strævet som Gud hev gjeve mannsborni å stræva med.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

11 Alt hev han laga fagert til si tid, ja, æva hev han lagt i hjarta deira, men so at menneskja ikkje kann finna ut frå upphav til endes det verk som Gud hev gjort.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

12 Då skyna eg at dei ikkje hev noko betre enn å gleda seg og goda seg so lenge livet varer.

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

13 Men det å eta og drikka og njota livet midt i all møda, det og ei Guds gåva for kvar mann.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

14 Eg skyna at alt det Gud gjer, det varer æveleg, ikkje kann ein leggja noko til, og ikkje kann ein taka noko ifrå; og det hev Gud gjort so, av di me skal ottast honom.

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

15 Det som hender, hev vore til fyrr, og det som kjem til å henda, hev og vore til fyrr; Gud leitar upp att det framfarne.

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

16 Framleides såg eg under soli: I domstolen, der sat uretten, og på rettferd-staden, der var uretten.

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

17 Då sagde eg med meg sjølv: «Den rettferdige og den urettferdige skal Gud døma; for hjå han er det sett ei tid for kvart tiltak og for kvart verk.»

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

18 Eg sagde med meg sjølv: «Det er for mannsborni skuld, for Gud vil prova deim, so dei kann sjå at dei i seg sjølve ikkje er anna enn dyr.

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

19 For lagnaden åt mannsborni er som lagnaden åt dyri, ja, same lagnaden fær dei; som den eine døyr, so døyr den andre, og ei ånd hev dei alle; menneskja hev ingen fyremun framfor dyri, for alt er fåfengt.

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

20 Alle gjeng til ein stad, alle er komne av moldi, og alle skal attende til moldi.

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

21 Kven veit um åndi åt menneski stig uppetter, og um åndi åt dyri fer ned til jordi?»

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

22 So skyna eg at ingen ting er betre enn at mannen er glad i arbeidet sitt, for det er hans lut. For kven kann føra honom so langt, at han ser inn i det som skal koma etter honom?

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?