Predikerens 10
1 Eiterflugor set illtev og æsing i salven åt salvemakeren; ein grand dårskap veg meir enn visdom, meir enn æra.
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2 Vismanns-hug til retta gjeng, og dåre-hug til keiva.
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3 Og kvar helst dåren gjeng, tryt vitet hans, og han segjer frå til kvar og ein at han er ein dåre.
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4 Um hovdings vreide reiser seg mot deg, so gakk ikkje frå din post! For roleg åtferd hindrar mange synder.
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5 Det er ei ulukka som eg hev set under soli liksom eit mistak som kjem frå ein magthavar:
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6 Dårskapen er sett i høge sessar, og rikfolk lyt sitja lågt.
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7 Eg hev set trælar på hesteryggen og hovdingar ganga på sin fot som trælar.
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8 Den som grev ei grav, kann stupa nedi, og den som riv ein mur, kann ormen stinga.
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9 Den som bryt stein, kann få mein; den som høgg ved, kann koma ut i fåre.
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10 Når øksi ikkje bit og han ei slipar eggi, då lyt han bruka dess meir magt. Men visdomen veit å vøla til.
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11 Når ormen sting fyrr ein fær mana, hev manaren ingen fyremun.
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12 Ord av vismanns munn er gudlege, men lipporne på dåren gløyper honom sjølv.
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13 Dei fyrste ordi i hans munn er dårskap, og røda endar reint i arge vitløysa.
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14 Dåren brukar mange ord, endå ingen mann veit kva som henda skal, og kva som etter hans tid henda skal, kven kann segja honom det?
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15 Dåren møder seg med maset sitt, han som ikkje ein gong veit å gå til byen.
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16 Usælt er du land som hev eit barn til konge, og fyrstar som held etarlag um morgonen!
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17 Sælt er du land som hev ein adelboren konge, og fyrstar som held sine mål i rette tid på kara-vis og ei med fyll!
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18 Når leta rår, sig bjelkarne ned, og huset lek når henderne heng. -
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19 Til gaman held dei gilde, og vin gjev livet gleda, og pengar greider alt.
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20 Ikkje ein gong i tankarne må du banna ein konge, og ikkje i ditt sengrom banna ein rikmann. For himmelens fuglar ber ljoden burt, og dei fløygde melder din tala.
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
