2 Korintierne 2
1 Men eg sette meg fyre for mi eigi skuld, at eg ikkje atter vilde koma til dykk med sorg.
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 For um eg gjer dykk sorg, kven er det då som gjer meg glad, utan den som eg gjer sorg?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 Og eg skreiv til dykk just difor, at eg ikkje, når eg kom, skulde få sorg av deim som eg skulde hava gleda av, då eg hev den tiltru til dykk alle, at mi gleda er gleda for dykk alle.
A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.
4 For i myki trengsla og hjartans tyngsla skreiv eg dykk til med mange tåror, ikkje for di at de skulde få sorg, men at de skulde kjenna den kjærleiken som eg serleg hev til dykk.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.
5 Men um nokon hev gjort sorg, so er det ikkje meg han hev gjort sorg, men til deils - at eg ikkje skal vera for hard - dykk alle.
Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.
6 Det er nok for honom med den refsingi han hev fenge av dei fleste,
Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,
7 so at de heller må tilgjeva og trøysta honom, so han ikkje skal ganga under i endå tyngre sorg.
Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.
8 Difor bed eg dykk at de må lata kjærleik råda mot honom.
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 For difor var det og eg skreiv, at eg skulde få vita um de held prøva, um de er lyduge i alt.
Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 Men den som de tilgjev, honom tilgjev eg og. For det eg hev tilgjeve - um eg hev havt noko å tilgjeva - det hev eg gjort for dykkar skuld, for Kristi åsyn,
Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 so me ikkje skal verta dåra av Satan; for me er ikkje uvitande um hans råder.
Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.
12 Då eg kom til Troas for Kristi evangelium skuld, og ei dør var opna for meg i Herren,
Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 hadde eg ikkje ro i mi ånd, av di eg ikkje fann Titus, bror min, men eg skildest frå deim og for til Makedonia.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 Men Gud vere takk, som alltid fører oss fram på sigerferd i Kristus og ved oss openberrar angen av kunnskapen um honom på kvar stad!
Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 For me er Kristi huglege ange for Gud millom deim som vert frelste, og millom deim som vert fortapte,
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 for desse ein ange av daude til daude, for hine ein ange av liv til liv. Og kven er vel dugleg til dette?
Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 For me er ikkje slike som dei mange, at me falskar Guds ord til eigi vinning, men som i reinleik, ja, som av Gud talar me for Guds åsyn i Kristus.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.
