1 Krønikebok 16
1 Då dei hadde ført Guds kista inn, sette dei henne i tjeldet som David hadde sett upp åt henne; deretter bar dei fram brennoffer og takkoffer for Guds åsyn.
A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem.
2 Og då David hadde ofra brennofferet og takkofferet, velsigna han folket i Herrens namn.
Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu.
3 Og til kvar og ein av alle israelitarne, både kar og kvinna, skifte han ut ein brødleiv, eit stykke kjøt og ei rosinkaka.
Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a vína láhvici.
4 Og han sette sume levitar til å gjera tenesta framfor Herrens kista, at dei skulde prisa, takka og lova Herren, Israels Gud.
Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského.
5 Asaf var den fremste, og Zakarja næst etter honom, og so Je’iel, Semiramot, Jehiel og Mattitja, Eliab, Benaja, Obed-Edom og Je’iel med harpor og cithrar, og Asaf skulde slå på cymblar.
Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral.
6 Men prestarne Benaja og Jahaziel skulde standa stendigt med trompetarne sine framfor Guds sambandskista.
Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží.
7 Den dagen var det at David fyrst fastsette den skipnaden at dei ved Asaf og brørne hans skulde prisa Herren på denne visi:
Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho:
8 «Prisa Herren, kalla på hans namn! Forkynn millom folkeslagi hans storverk!
Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho.
9 Syng for honom, syng honom lov! Tala um alle hans under!
Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
10 Rosa dykk av hans heilage namn, hjarta glede seg hjå deim som søkjer Herren!
Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina.
11 Spør etter Herren og hans magt, søk hans åsyn alltid!
Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
12 Kom i hug hans under som han hev gjort, hans undergjerningar og domsordi frå hans munn,
Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho.
13 de etterkomarar av Israel, hans tenar, søner åt Jakob, hans utvalde.
Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho,
14 Han er Herren, vår Gud; yver all jordi gjeng hans domar.
Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
15 Kom æveleg i hug hans pakt, det ord han sette fast for tusund ætter,
Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
16 den pakt han gjorde med Abraham, og hans eid til Isak!
Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi.
17 Han gjorde det til ein rett for Jakob, for Israel til ein æveleg pakt,
A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
18 med di han sagde: «Deg vil eg gjeva Kana’ans land til arvlut, »
Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho,
19 då de var ein liten flokk, få og framande der.
Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.
20 Og dei vandra frå folk til folk, frå eitt rike til eit anna folk.
A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu.
21 Han let ikkje nokon få gjera valdsverk mot deim, og han refste kongar for deira skuld:
Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
22 «Rør ikkje deim eg hev salva, og gjer ikkje vondt med mine profetar!»
Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
23 Syng for Herren, all jordi! Forkynn frå dag til dag hans frelsa!
Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho.
24 Fortel millom heidningar hans æra, millom alle folkeslag hans under!
Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho.
25 For Herren er stor og mykje lovsungen, og skræmeleg er han framfor alle gudar.
Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy.
26 For alle gudar hjå folki er avgudar; men Herren hev gjort himmelen.
Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil.
27 Høgd og herlegdom er for hans åsyn, styrke og gleda er på hans stad.
Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho.
28 Gjev Herren, de folkeætter, gjev Herren æra og magt!
Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc.
29 Gjev Herren hans namns æra, tak gåvor med og kom for hans åsyn, tilbed Herren i heilagt skrud!
Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary a přiďte před oblíčej jeho, a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.
30 Skjelv for hans åsyn, all jordi! Jordriket stend fast; det let seg ikkje rikka.
Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul.
31 Himmelen glede seg, og jordi fagne seg, og dei skal segja millom heidningarne: «Herren er konge.»
Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje.
32 Havet dure og alt som i det er! Marki frygde seg og alt det som på marki er!
Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm.
33 Då fegnast trei i skogen for Herrens åsyn; for han kjem og skal døma jordi.
Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi.
34 Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
35 Og seg: «Frels oss, du vår Frelse-Gud, og samla oss og fria oss ut frå heidningarne, so me kann prisa ditt heilage namn, rosa oss av ditt lov!»
A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé.
36 Lova vere Herren, Israels Gud, frå æva og til æva!» Og alt folket sagde amen og lova Herren.
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah.
37 Og der, framfor Herrens sambandskista, gav han Asaf og brørne hans det yrket, at dei stendigt skulde gjera tenesta framfor kista, soleis som det var fastsett for kvar dag.
I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého.
38 Men Obed-Edom og brørne deira var åtte og seksti i tal, og Obed-Edom Jeditunsson og Hosa sette han til dørvaktarar.
Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli.
39 Og pesten Sadok og brørne hans, prestarne, sette han framfor Herrens hus på offerhaugen i Gibeon,
Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon,
40 at dei stendigt skulde ofra åt Herren brennoffer på brennofferaltaret, morgon og kveld, og gjera alt det som var fyresagt i Herrens lov, som han hadde sett for Israel.
Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi.
41 Og i lag med deim var Heman og Jedutun og dei andre utvalde som var nemnde, at dei skulde lova Herren, av di hans miskunn varer æveleg.
A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho.
42 Og trompetarne og cymblarne åt spelemennerne vart gøymde hjå Heman og Jedutun, og like eins andre spelgogner som høyrde gudstenesta til. Og Jedutuns-sønerne gjorde han til dørvaktarar.
Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat.
43 Deretter gjekk heile lyden heim, kvar til sitt; men David snudde heim att, vilde helsa på husfolket sitt.
A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému.
