Salmenes 94
1 Du hevnens Gud, Herre, du hevnens Gud, åpenbar dig i herlighet!
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Reis dig, du jordens dommer, la gjengjeldelse komme over de overmodige!
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Hvor lenge skal de ugudelige, Herre, hvor lenge skal de ugudelige fryde sig?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 De utgyder en strøm av ord, de fører frekk tale; alle de som gjør urett, taler store ord.
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Ditt folk, Herre, knuser de, og din arv plager de.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Enken og den fremmede slår de ihjel, og farløse myrder de.
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Og de sier: Herren ser ikke, og Jakobs Gud gir ikke akt.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Gi dog akt, I ufornuftige blandt folket, og I dårer, når vil I bli kloke?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Mon han som planter øret, ikke skulde høre? Mon han som skaper øiet, ikke skulde se?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Mon han som refser hedningene, ikke skulde straffe, han som gir menneskene forstand?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Herren kjenner menneskenes tanker, han vet at de er tomhet.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Salig er den mann som du, Herre, refser og gir lærdom av din lov
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 for å gi ham ro for onde dager, inntil det blir gravd en grav for den ugudelige.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 For Herren skal ikke forkaste sitt folk og ikke forlate sin arv;
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 for dommen skal vende tilbake til rettferdighet, og alle de opriktige av hjertet skal gi den medhold.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Hvem reiser sig for mig imot de onde? Hvem stiller sig frem for mig imot dem som gjør urett?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Dersom ikke Herren var min hjelp, vilde min sjel snart bo i dødsrikets stillhet.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Når jeg sier: Min fot vakler, da holder din miskunnhet mig oppe, Herre!
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Når mine urolige tanker i mitt hjerte blir mange, da husvaler din trøst min sjel.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Har vel fordervelsens domstol noget samfund med dig, der hvor de skaper urett under skinn av rett?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 De slår sig skarevis sammen imot den rettferdiges sjel, og uskyldig blod dømmer de skyldig.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Da blir Herren mig en borg, og min Gud min tilflukts klippe.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Og han lar deres urett komme tilbake over dem, og for deres ondskaps skyld skal han utrydde dem; ja, Herren vår Gud skal utrydde dem.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
