Salmenes 91
1 Den som sitter i den Høiestes skjul, som bor i den Allmektiges skygge,
Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
2 han sier til Herren: Min tilflukt og min borg, min Gud som jeg setter min lit til!
Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3 For han frir dig av fuglefangerens snare, fra ødeleggende pest.
Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
4 Med sine vingefjærer dekker han dig, og under hans vinger finner du ly; hans trofasthet er skjold og vern.
Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5 Du skal ikke frykte for nattens redsler, for pil som flyver om dagen,
Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
6 for pest som farer frem i mørket, for sott som ødelegger om middagen.
Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7 Faller tusen ved din side og ti tusen ved din høire hånd, til dig skal det ikke nå.
Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
8 Du skal bare skue det med dine øine, og se hvorledes de ugudelige får sin lønn.
Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9 For du, Herre, er min tilflukt. Den Høieste har du gjort til din bolig;
Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
10 intet ondt skal vederfares dig, og ingen plage skal komme nær til ditt telt.
Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11 For han skal gi sine engler befaling om dig at de skal bevare dig på alle dine veier.
Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
12 De skal bære dig på hendene, forat du ikke skal støte din fot på nogen sten.
Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
13 På løve og huggorm skal du trå; du skal trå ned unge løver og slanger.
Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14 For han henger fast ved mig, og jeg vil utfri ham; jeg vil føre ham i sikkerhet, for han kjenner mitt navn.
Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15 Han skal påkalle mig, og jeg vil svare ham; jeg er med ham i nøden, jeg vil utfri ham og føre ham til ære.
Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16 Med et langt liv vil jeg mette ham og la ham skue min frelse.
Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
