Salmenes 81
1 Til sangmesteren, efter Gittit; av Asaf. Juble for Gud, vår styrke, rop med glede for Jakobs Gud!
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Stem i sang og la pauken lyde, den liflige citar tillikemed harpen!
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Støt i basun i måneden, ved fullmånen, på vår høitids dag!
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 For det er en lov for Israel, en rett for Jakobs Gud.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Han satte det til et vidnesbyrd i Josef da han drog ut gjennem Egyptens land. - Jeg hørte en røst som jeg ikke kjente:
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Jeg fridde hans skulder fra byrden, hans hender slapp fri fra bærekurven.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 I nøden ropte du, og jeg fridde dig ut; jeg svarte dig, skjult i tordenskyen, jeg prøvde dig ved Meriba-vannene. (Sela)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Hør, mitt folk, og jeg vil vidne for dig! Israel, o, at du vilde høre mig:
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 Det skal ikke være nogen fremmed gud hos dig, og du skal ikke tilbede utlendingens gud.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Jeg er Herren din Gud, som førte dig op av Egyptens land; lukk din munn vidt op, at jeg kan fylle den!
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Men mitt folk hørte ikke min røst, og Israel vilde ikke lyde mig.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Så lot jeg dem fare i sitt hjertes hårdhet, forat de skulde vandre i sine egne onde råd.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 O, at mitt folk vilde høre mig, og at Israel vilde vandre på mine veier!
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 Om en liten stund vilde jeg da ydmyke deres fiender og vende min hånd imot deres motstandere.
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 De som hater Herren, skulde smigre for dem, og deres tid skulde vare evindelig.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Og han skulde fø dem med den beste hvete, og jeg skulde mette dig med honning fra klippen.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
