Salmenes 69
1 Til sangmesteren; efter "Liljer"; av David. Frels mig, Gud, for vannene er kommet inntil sjelen.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Jeg er sunket ned i bunnløst dynd, hvor der intet fotfeste er; jeg er kommet i dype vann, og strømmen slår over mig.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Jeg har ropt mig trett, min strupe brenner; mine øine er borttæret idet jeg venter på min Gud.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Flere enn hårene på mitt hode er de som hater mig uten årsak; tallrike er de som vil forderve mig, mine fiender uten grunn; det jeg ikke har røvet, skal jeg nu gi tilbake.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Gud, du kjenner min dårskap, og all min syndeskyld er ikke skjult for dig.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 La dem ikke bli til skamme ved mig, de som bier efter dig, Herre, Herre, hærskarenes Gud! La dem ikke bli til spott ved mig, de som søker dig, Israels Gud!
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 For for din skyld bærer jeg vanære, dekker skam mitt åsyn.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Jeg er blitt fremmed for mine brødre og en utlending for min mors barn.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 For nidkjærhet for ditt hus har fortært mig, og deres hån som håner dig, er falt på mig.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Og min sjel gråt mens jeg fastet, og det blev mig til spott.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Og jeg gjorde sekk til mitt klædebon, og jeg blev dem til et ordsprog.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 De som sitter i porten, snakker om mig, og de som drikker sterk drikk, synger om mig.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Men jeg kommer med min bønn til dig, Herre, i nådens tid, Gud, for din megen miskunnhet; svar mig med din frelsende trofasthet!
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Redd mig ut av dyndet og la mig ikke synke! La mig bli reddet fra dem som hater mig, og fra de dype vann!
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 La ikke vannstrømmen slå over mig og ikke dypet sluke mig, og la ikke brønnen lukke sitt gap over mig!
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Svar mig, Herre, for din miskunnhet er god; vend dig til mig efter din store barmhjertighet!
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Og skjul ikke ditt åsyn for din tjener, for jeg er i nød; skynd dig å svare mig!
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Kom nær til min sjel, forløs den, frels mig for mine fienders skyld!
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Du kjenner min spott og min skam og min vanære; alle mine motstandere er for ditt åsyn.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Spott har brutt mitt hjerte, så jeg er syk, og jeg ventet på medynk, men der var ingen, på trøstere, men jeg fant ikke nogen.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 De gav mig galle å ete, og for min tørst gav de mig eddik å drikke.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 La deres bord bli til en strikke for deres åsyn og til en snare for dem når de er trygge!
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 La deres øine formørkes, så de ikke ser, og la deres lender alltid vakle!
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Utøs din harme over dem, og la din brennende vrede nå dem!
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Deres bolig bli øde, ei være der nogen som bor i deres telt!
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 For den du har slått, forfølger de, og de forteller om deres smerte som du har stunget.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 La dem legge skyld til sin skyld, og la dem ikke komme til din rettferdighet!
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 La dem bli utslettet av de levendes bok, og la dem ikke bli innskrevet med de rettferdige!
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Men jeg er elendig og full av pine; la din frelse, Gud, føre mig i sikkerhet!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Jeg vil love Guds navn med sang og ophøie ham med lovprisning,
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 og det skal behage Herren bedre enn en ung okse med horn og klover.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Når saktmodige ser det, skal de glede sig; I som søker Gud, eders hjerte leve!
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 For Herren hører på de fattige, og sine fanger forakter han ikke.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Himmel og jord skal love ham, havet og alt det som rører sig i det.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 For Gud skal frelse Sion og bygge byene i Juda, og de skal bo der og eie dem,
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 og hans tjeneres avkom skal arve dem, og de som elsker hans navn, skal bo i dem.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
