Salmenes 63

1 En salme av David, da han var i Juda ørken. Gud! Du er min Gud, jeg søker dig årle; min sjel tørster efter dig, mitt kjød lenges efter dig i et tørt og vansmektende land, hvor det ikke er vann.

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

2 Således har jeg skuet dig i helligdommen, idet jeg så din makt og din herlighet.

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

3 For din miskunnhet er bedre enn livet; mine leber priser dig.

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

4 Således vil jeg love dig mitt liv igjennem; i ditt navn vil jeg opløfte mine hender.

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

5 Min sjel skal bli mettet som av marg og fett, og med jublende leber skal min munn lovprise dig.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

6 Når jeg kommer dig i hu på mitt leie, tenker jeg på dig gjennem nattevaktene.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

7 For du har vært min hjelp, og under dine vingers skygge jubler jeg.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

8 Min sjel henger ved dig; din høire hånd holder mig oppe.

Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

9 Og de som står mig efter livet for å ødelegge det, de skal komme til jordens nederste dyp.

Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

10 De skal gis sverdet i vold, bli til rov for rever.

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

11 Og kongen skal glede sig i Gud; hver den som sverger ved ham, skal prise sig lykkelig, for løgneres munn skal tilstoppes.

Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.