Salmenes 50
1 En salme av Asaf. Den Allmektige, Gud Herren, taler og kaller på jorden fra solens opgang til dens nedgang.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Fra Sion, skjønnhetens krone, stråler Gud frem.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Vår Gud kommer og skal ikke tie; ild fortærer for hans åsyn, og omkring ham stormer det sterkt.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Han kaller på himmelen der oppe og på jorden for å dømme sitt folk:
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Samle til mig mine fromme, som har inngått pakt med mig om offer!
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Og himmelen kunngjør hans rettferdighet; for Gud er den som skal dømme. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Hør, mitt folk, jeg vil tale, Israel, jeg vil vidne for dig: Gud, din Gud, er jeg.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Ikke for dine offers skyld vil jeg straffe dig; dine brennoffer er alltid for mig.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Jeg vil ikke ta okser fra ditt hus eller bukker fra dine hegn.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 For mig hører alle dyr i skogen til, dyrene på fjellene i tusentall.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Jeg kjenner alle fjellenes fugler, og det som rører sig på marken, står for mig.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Om jeg hungret, vilde jeg ikke si det til dig; for mig hører jorderike til og alt det som fyller det.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Mon jeg skulde ete oksers kjøtt og drikke bukkers blod?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Ofre Gud takksigelse og gi den Høieste det du har lovt,
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 og kall på mig på nødens dag, så vil jeg utfri dig, og du skal prise mig.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Men til den ugudelige sier Gud: Hvad har du med å fortelle om mine lover og føre min pakt i din munn?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Du hater jo tukt og kaster mine ord bak dig.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Når du ser en tyv, er du gjerne med ham, og med horkarler gjør du felles sak.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Din munn slipper du løs med ondt, og din tunge spinner sammen svik.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Du sitter og taler imot din bror, du baktaler din mors sønn.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Dette har du gjort, og jeg har tidd; du tenkte jeg var som du; men jeg vil straffe dig og stille det frem for dine øine.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Legg merke til dette, I som glemmer Gud, forat jeg ikke skal sønderrive, og det er ingen som redder!
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Den som ofrer takksigelse, ærer mig, og den som går den rette vei, ham vil jeg la skue Guds frelse.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
