Salmenes 49
1 Til sangmesteren; av Korahs barn; en salme. Hør dette, alle folk, vend øret til, alle I som bor i verden,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 både lave og høie, rike og fattige, alle tilsammen!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Min munn skal tale visdom, og mitt hjertes tanke er forstand.
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Jeg vil bøie mitt øre til tankesprog, jeg vil fremføre min gåtefulle tale til citaren.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Hvorfor skal jeg frykte i de onde dager, når mine forfølgeres ondskap omgir mig,
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 de som setter sin lit til sitt gods og roser sig av sin store rikdom?
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 En mann kan ikke utløse en bror, han kan ikke gi Gud løsepenger for ham
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 - for deres livs utløsning er for dyr, og han må avstå derfra til evig tid -
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 så han skulde bli ved å leve evindelig og ikke se graven.
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Nei, han vil få se den. De vise dør, dåren og den uforstandige omkommer tilsammen og overlater sitt gods til andre.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Deres hjertes eneste tanke er at deres hus skal stå til evig tid, deres boliger fra slekt til slekt; de kaller sine jorder op efter sine navn.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Og dog blir et menneske i herlighet ikke stående; han er lik dyrene, som går til grunne.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Således går det dem som er fulle av selvtillit, og dem som følger dem efter og har behag i deres tale. (Sela)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Som en fårehjord føres de ned i dødsriket, døden vokter dem, og de opriktige hersker over dem, når morgenen bryter frem, og deres skikkelse blir ødelagt av dødsriket, så de ikke har nogen bolig mere. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
15 Men Gud skal forløse min sjel av dødsrikets vold, for han skal ta mig til sig. (Sela) (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Frykt ikke når en mann blir rik, når hans huses herlighet blir stor!
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 For han skal intet ta med sig når han dør; hans herlighet skal ikke fare ned efter ham.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Om han enn velsigner sin sjel i sitt liv, og de priser dig fordi du gjør dig til gode,
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 så skal du dog komme til dine fedres slekt; de ser ikke lyset evindelig.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 Et menneske i herlighet, som ikke har forstand, er lik dyrene, som går til grunne.
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
