Salmenes 34
1 Av David, da han tedde sig som vanvittig for Abimelek, og denne jog ham fra sig, og han gikk bort. Jeg vil love Herren til enhver tid, hans pris skal alltid være i min munn.
Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
2 Min sjel skal rose sig av Herren; de saktmodige skal høre det og glede sig.
V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
3 Pris Herrens storhet med mig, og la oss sammen ophøie hans navn!
Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
4 Jeg søkte Herren, og han svarte mig, og han fridde mig fra alt det som forferdet mig.
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
5 De så op til ham og strålte av glede, og deres åsyn rødmet aldri av skam.
Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
6 Denne elendige ropte, og Herren hørte, og han frelste ham av alle hans trengsler.
Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
7 Herrens engel leirer sig rundt omkring dem som frykter ham, og han utfrir dem.
Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
8 Smak og se at Herren er god! Salig er den mann som tar sin tilflukt til ham.
Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
9 Frykt Herren, I hans hellige! For intet fattes dem som frykter ham.
Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
10 De unge løver lider nød og hungrer, men dem som søker Herren, fattes ikke noget godt.
Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
11 Kom, barn, hør mig! Jeg vil lære eder Herrens frykt.
Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
12 Hvem er den mann som har lyst til liv, som ønsker sig dager til å se lykke?
Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
13 Hold din tunge fra ondt og dine leber fra å tale svik!
Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
14 Vik fra ondt og gjør godt, søk fred og jag efter den!
Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
15 Herrens øine er vendt til de rettferdige, og hans ører til deres rop.
Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
16 Herrens åsyn er imot dem som gjør ondt, for å utrydde deres ihukommelse av jorden.
Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
17 Hine roper, og Herren hører, og av alle deres trengsler utfrir han dem.
Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
18 Herren er nær hos dem som har et sønderbrutt hjerte, og han frelser dem som har en sønderknust ånd.
Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
19 Mange er den rettferdiges ulykker, men Herren utfrir ham av dem alle.
Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
20 Han tar vare på alle hans ben, ikke ett av dem blir sønderbrutt.
Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
21 Ulykke dreper den ugudelige, og de som hater den rettferdige, dømmes skyldige.
Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
22 Herren forløser sine tjeneres sjel, og ingen av dem som tar sin tilflukt til ham, dømmes skyldig.
Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
