Salmenes 22
1 Til sangmesteren; efter "Morgenrødens hind"; en salme av David. Min Gud! Min Gud! Hvorfor har du forlatt mig? Langt borte fra min frelse er min klages ord.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Min Gud! Jeg roper om dagen, og du svarer ikke, og om natten, og jeg får ikke tie.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 Og du er dog hellig, du som troner over Israels lovsanger.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Til dig satte våre fedre sin lit; de satte sin lit til dig, og du utfridde dem.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Til dig ropte de, og de blev reddet; til dig satte de sin lit, og de blev ikke til skamme.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 Men jeg er en orm og ikke en mann, menneskers spott og folks forakt.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Alle de som ser mig, spotter mig, vrenger munnen, ryster på hodet og sier:
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 Sett din vei i Herrens hånd! Han skal redde ham, han skal utfri ham, siden han har behag i ham.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 Ja, du er den som drog mig frem av mors liv, som lot mig hvile trygt ved min mors bryst.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 På dig er jeg kastet fra mors liv; fra min mors skjød er du min Gud.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Vær ikke langt borte fra mig! for trengselen er nær, og det er ingen hjelper.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Sterke okser omringer mig, Basans okser kringsetter mig.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 De spiler op sin munn imot mig som en sønderrivende og brølende løve.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Jeg er utøst som vann, og alle mine ben skiller sig at; mitt hjerte er som voks, smeltet midt i mitt liv.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Min kraft er optørket som et potteskår, og min tunge henger fast ved mine gommer, og i dødens støv legger du mig.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For hunder omringer mig, de ondes hop kringsetter mig; de har gjennemboret mine hender og mine føtter.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 Jeg kan telle alle mine ben; de ser til, de ser på mig med lyst.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 De deler mine klær mellem sig og kaster lodd om min kjortel.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 Men du? Herre, vær ikke langt borte, du min styrke, skynd dig å hjelpe mig!
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Redd min sjel fra sverdet, mitt eneste fra hunders vold!
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Frels mig fra løvens gap, og fra villoksenes horn - du bønnhører mig!
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 Jeg vil kunngjøre ditt navn for mine brødre, midt i menigheten vil jeg love dig.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 I som frykter Herren, lov ham, all Jakobs ætt, ær ham, og frykt for ham, all Israels ætt!
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 For han har ikke foraktet og ikke avskydd den elendiges elendighet og ikke skjult sitt åsyn for ham; men da han ropte til ham, hørte han.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Fra dig utgår min pris i en stor forsamling; mine løfter vil jeg holde for deres øine som frykter ham.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 De saktmodige skal ete og bli mette; de som søker Herren, skal love ham; eders hjerte leve til evig tid!
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 Alle jordens ender skal komme det i hu og vende om til Herren, og alle folkenes slekter skal tilbede for ditt åsyn.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For riket hører Herren til, og han hersker over folkene.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Alle jordens rikmenn skal ete og tilbede; for hans åsyn skal alle de bøie sig som stiger ned i støvet, og den som ikke kan holde sin sjel i live.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 Efterkommerne skal tjene ham, der skal fortelles om Herren til efterslekten.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 De skal komme og kunngjøre hans rettferdighet for det folk som blir født, at han har gjort det.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
