Salmenes 2

1 Hvorfor larmer hedningene og grunder folkene på det som fåfengt er?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Jordens konger reiser sig, og fyrstene rådslår sammen mot Herren og mot hans salvede:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 La oss sprenge deres bånd og kaste deres rep av oss!

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Han som troner i himmelen, ler, Herren spotter dem.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Så taler han til dem i sin vrede, og i sin harme forferder han dem:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Og jeg har dog innsatt min konge på Sion, mitt hellige berg!

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Jeg vil kunngjøre hvad fastsatt er: Herren sa til mig: Du er min sønn, jeg har født dig idag.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Begjær av mig! Så vil jeg gi dig hedningene til arv og jordens ender til eie.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Du skal knuse dem med jernstav; som en pottemakers kar skal du sønderslå dem.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Og nu, I konger, gå viselig frem! La eder advare, I dommere på jorden!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Tjen Herren med frykt og juble med beven!

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Kyss Sønnen, forat han ikke skal bli vred, og I gå til grunne på veien! For snart kunde hans vrede optendes. Salige er alle de som tar sin tilflukt til ham.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.