Salmenes 18
1 Til sangmesteren; av Herrens tjener David, som talte denne sangs ord til Herren den dag da Herren hadde utfridd ham av alle hans fienders hånd og av Sauls hånd. Og han sa: Herre, jeg har dig hjertelig kjær, min styrke!
Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2 Herren er min klippe og min festning og min frelser; min Gud er min klippe, som jeg setter min lit til, mitt skjold og min frelses horn, min borg.
Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3 Jeg påkaller den Høilovede, Herren, og blir frelst fra mine fiender.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4 Dødens rep omspente mig, og fordervelsens strømmer forferdet mig.
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
6 I min trengsel påkalte jeg Herren, og jeg ropte til min Gud; han hørte fra sitt tempel min røst, og mitt skrik kom for ham, til hans ører.
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7 Da rystet og bevet jorden, og fjellenes grunnvoller skalv, og de rystet, for hans vrede var optendt.
Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8 Det steg røk op av hans nese, og fortærende ild fra hans munn; glør brente ut av ham.
Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9 Og han bøide himmelen og steg ned, og det var mørke under hans føtter.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10 Og han fór på kjeruber og fløi, og han fór hastig frem på vindens vinger.
A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11 Han gjorde mørke til sitt dekke, rundt omkring sig til sitt skjul, mørke vann, tykke skyer.
Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12 Frem av glansen foran ham fór hans skyer frem, hagl og gloende kull.
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13 Og Herren tordnet i himmelen, den Høieste lot sin røst høre, hagl og gloende kull.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14 Og han utsendte sine piler og spredte dem omkring - lyn i mengde og forvirret dem.
Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15 Da kom vannenes strømmer til syne, og jordens grunnvoller blev avdekket ved din trusel, Herre, for din neses åndepust.
I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16 Han rakte sin hånd ut fra det høie, han grep mig; han drog mig op av store vann.
Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17 Han fridde mig ut fra min sterke fiende og fra mine avindsmenn; for de var mig for mektige.
Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18 De overfalt mig på min motgangs dag; men Herren blev min støtte.
Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19 Og han førte mig ut i fritt rum; han frelste mig, for han hadde behag i mig.
Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20 Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, han betalte mig efter mine henders renhet.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21 For jeg tok vare på Herrens veier og vek ikke i ondskap fra min Gud.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22 For alle hans lover hadde jeg for øie, og hans bud lot jeg ikke vike fra mig.
Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23 Og jeg var ulastelig for ham og voktet mig vel for min synd.
Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24 Og Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, efter mine henders renhet for hans øine.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25 Mot den fromme viser du dig from, mot den rettvise mann viser du dig rettvis,
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26 mot den rene viser du dig ren, mot den forvendte viser du dig vrang.
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27 For du frelser elendige folk, og du fornedrer høie øine.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28 For du lar min lampe skinne; Herren min Gud opklarer mitt mørke.
Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29 For ved dig stormer jeg løs på fiendeskarer, og ved min Gud springer jeg over murer.
Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30 Gud, hans vei er fullkommen; Herrens ord er rent, han er et skjold for alle dem som setter sin lit til ham.
Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31 For hvem er Gud foruten Herren, og hvem er en klippe, uten vår Gud?
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32 Den Gud som omgjorder mig med kraft og gjør min vei fri for støt,
Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33 som gir mig føtter likesom hindene og stiller mig på mine høider,
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34 som oplærer mine hender til krig, så mine armer spenner kobberbuen.
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35 Og du gir mig din frelse til skjold, og din høire hånd støtter mig, og din mildhet gjør mig stor.
Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36 Du gjør rummet vidt for mine skritt under mig, og mine ankler vakler ikke.
Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37 Jeg forfølger mine fiender og når dem, og jeg vender ikke tilbake før jeg har gjort ende på dem.
Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38 Jeg knuser dem, så de ikke makter å reise sig; de faller under mine føtter.
Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39 Og du omgjorder mig med kraft til krig, du bøier mine motstandere under mig.
Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40 Og mine fiender lar du vende mig ryggen, og mine avindsmenn utrydder jeg.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41 De roper, men der er ingen frelser - til Herren, men han svarer dem ikke.
Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42 Og jeg knuser dem som støv for vinden, jeg tømmer dem ut som søle på gatene.
I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43 Du redder mig fra folkekamper, du setter mig til hode for hedninger; folkeferd som jeg ikke kjenmer, tjener mig.
Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44 Bare de hører om mig, blir de mig lydige; fremmede kryper for mig.
Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45 Fremmede visner bort og går bevende ut av sine borger.
Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46 Herren lever, og priset er min klippe, og ophøiet er min frelses Gud,
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47 den Gud som gir mig hevn og legger folkeferd under mig,
Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48 som frir mig ut fra mine fiender; ja, over mine motstandere ophøier du mig, fra voldsmannen redder du mig.
Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49 Derfor vil jeg prise dig iblandt hedningene, Herre, og lovsynge ditt navn.
A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50 Han gjør frelsen stor for sin konge, han gjør miskunnhet mot sin salvede, mot David og mot hans ætt til evig tid.
Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
