Salmenes 147
1 Lov Herren! For det er godt å lovsynge vår Gud, det er liflig, lovsang sømmer sig.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Herren bygger Jerusalem, de bortdrevne av Israel samler han.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Han helbreder dem som har et sønderknust hjerte, og forbinder deres smertefulle sår.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Han fastsetter stjernenes tall, han gir dem alle navn.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Vår Herre er stor og rik på kraft; på hans forstand er det intet mål.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Herren holder de saktmodige oppe, bøier de ugudelige ned til jorden.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Svar Herren med takksigelse, lovsyng vår Gud til citar,
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 ham som dekker himmelen med skyer, som lager regn for jorden, som lar gress spire frem på fjellene!
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Han gir feet dets føde, ravneungene som roper.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Han har ikke lyst til hestens styrke, han har ikke behag i mannens ben.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Herren har behag i dem som frykter ham, som venter på hans miskunnhet.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Pris Herren, Jerusalem, lov din Gud, Sion!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 For han har gjort dine portstenger faste, han har velsignet dine barn i dig.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Han er den som gir dine grenser fred, metter dig med den beste hvete.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Han er den som sender sin tale til jorden; såre hastig løper hans ord.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Han er den som gir sne som ull, strør ut rim som aske.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Han kaster sin is ut som småstykker; hvem kan stå for hans kulde?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Han sender sitt ord og smelter dem; han lar sin vind blåse, da rinner vannene.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Han kunngjorde Jakob sitt ord, Israel sine bud og sine lover;
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 så har han ikke gjort mot noget hedningefolk, og lover kjenner de ikke. Halleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
