Salmenes 146

1 Halleluja! Min sjel, lov Herren!

Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

2 Jeg vil love Herren så lenge jeg lever; jeg vil lovsynge min Gud så lenge jeg er til.

Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

3 Sett ikke eders lit til fyrster, til et menneskebarn, hos hvem det ikke er frelse!

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

4 Farer hans ånd ut, så vender han tilbake til sin jord; på den samme dag er det forbi med hans tankes råd.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

5 Salig er den hvis hjelp er Jakobs Gud, hvis håp står til Herren, hans Gud,

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

6 som gjorde himmel og jord, havet og alt hvad i dem er, som er trofast til evig tid,

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

7 som hjelper de undertrykte til deres rett, som gir de hungrige brød. Herren løser de bundne,

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

8 Herren åpner de blindes øine, Herren opreiser de nedbøiede, Herren elsker de rettferdige,

Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

9 Herren bevarer de fremmede; farløse og enker holder han oppe, men de ugudeliges vei gjør han kroket.

Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

10 Herren skal være konge evindelig, din Gud, Sion, fra slekt til slekt. Halleluja!

Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.