Salmenes 140

1 Til sangmesteren; en salme av David. Herre, fri mig ut fra onde mennesker, vokt mig for voldsmenn,

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

2 som tenker ondt ut i hjertet, som hver dag samler sig til krig!

Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

3 De skjerper sin tunge som en slange, ormegift er under deres leber. (Sela)

Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)

4 Bevar mig, Herre, for ugudeliges hender, vokt mig for voldsmenn, som tenker på å få mine føtter til fall!

Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

5 Overmodige har lagt skjulte feller og rep for mig, de har utspent garn ved siden av veien, de har satt snarer for mig. (Sela)

Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)

6 Jeg sier til Herren: Du er min Gud; vend øret, Herre, til mine inderlige bønners røst!

Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

7 Herren, Israels Gud, er min frelses styrke; du dekker mitt hode på rustningens dag.

Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

8 Herre, gi ikke den ugudelige hvad han attrår, la ikke hans onde råd få fremgang! De vilde da ophøie sig. (Sela)

Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)

9 Over deres hoder som omgir mig, skal den ulykke komme som deres leber volder.

Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

10 Der skal rystes glør ut over dem; i ilden skal han styrte dem, i dype vann, så de ikke skal reise sig.

Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

11 En munnkåt mann skal ikke bli stående i landet; den mann som gjør ugudelig vold, ham skal han jage med slag på slag.

Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

12 Jeg vet at Herren gir den elendige rett, de fattige rettferdighet.

Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

13 Ja, de rettferdige skal prise ditt navn, de opriktige skal bo for ditt åsyn.

A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.