Salmenes 139
1 Til sangmesteren; av David; en salme. Herre, du ransaker mig og kjenner mig.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Enten jeg sitter, eller jeg står op, da vet du det; du forstår min tanke langt fra.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Min sti og mitt leie gransker du ut, og du kjenner grant alle mine veier.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 For det er ikke et ord på min tunge - se, Herre, du vet det alt sammen.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Bakfra og forfra omgir du mig, og du legger din hånd på mig.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Å forstå dette er mig for underlig, det er for høit, jeg makter det ikke.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Hvor skal jeg gå fra din Ånd, og hvor skal jeg fly fra ditt åsyn?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Farer jeg op til himmelen så er du der, og vil jeg rede mitt leie i dødsriket, se, da er du der. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Tar jeg morgenrødens vinger, og vil jeg bo ved havets ytterste grense,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 så fører også der din hånd mig, og din høire hånd holder mig fast.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Og sier jeg: Mørket skjule mig, og lyset omkring mig bli natt -
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 så gjør heller ikke mørket det for mørkt for dig, og natten lyser som dagen, mørket er som lyset.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 For du har skapt mine nyrer, du virket mig i min mors liv.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Jeg priser dig fordi jeg er virket på forferdelig underfull vis; underfulle er dine gjerninger, og min sjel kjenner det såre vel.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mine ben var ikke skjult for dig da jeg blev virket i lønndom, da jeg blev kunstig virket i jordens dyp.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Da jeg bare var foster, så dine øine mig, og i din bok blev de alle opskrevet de dager som blev fastsatt da ikke en av dem var kommet.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Hvor vektige dine tanker er for mig, Gud, hvor store deres summer!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Vil jeg telle dem, så er de flere enn sand; jeg våkner op, og jeg er ennu hos dig.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Gud, gid du vilde drepe den ugudelige, og I blodtørstige menn, vik fra mig -
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 de som nevner ditt navn til å fremme onde råd, som bruker det til løgn, dine fiender!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Skulde jeg ikke hate dem som hater dig, Herre, og avsky dem som reiser sig imot dig?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Jeg hater dem med et fullkomment hat; de er mine fiender.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Ransak mig, Gud, og kjenn mitt hjerte! Prøv mig og kjenn mine mangehånde tanker,
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 og se om jeg er på fortapelsens vei, og led mig på evighetens vei!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
