< Salmenes 129 >
1 En sang ved festreisene. Meget har de trengt mig fra min ungdom av - så sie Israel -
Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
2 meget har de trengt mig fra min ungdom av; men de har ikke fått overhånd over mig.
Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
3 Min rygg har plogmenn pløid, de har gjort sine furer lange.
Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
4 Herren er rettferdig, han har avhugget de ugudeliges rep.
Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
5 De skal bli til skamme og vike tilbake alle de som hater Sion,
Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
6 de skal bli som gress på takene, som er visnet før det blir rykket op:
Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
7 Høstmannen fyller ikke sin hånd, ei heller den som binder kornbånd, sitt fang.
Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
8 Og de som går forbi, sier ikke: Herrens velsignelse være over eder, vi velsigner eder i Herrens navn!
Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.