Salmenes 119
1 Salige er de hvis vei er ulastelig, som vandrer i Herrens lov.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Salige er de som tar vare på hans vidnesbyrd, som søker ham av hele sitt hjerte
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 og ikke gjør urett, men vandrer på hans veier.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du har gitt dine befalinger forat en skal holde dem nøie.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 O, at mine veier måtte bli faste, så jeg holder dine forskrifter!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Da skal jeg ikke bli til skamme når jeg gir akt på alle dine bud.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Jeg vil prise dig i hjertets opriktighet når jeg lærer din rettferdighets lover å kjenne.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Dine forskrifter vil jeg holde; du må ikke rent forlate mig!
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Hvorved skal den unge holde sin sti ren? Ved å holde sig efter ditt ord.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Av hele mitt hjerte har jeg søkt dig; la mig ikke fare vill fra dine bud!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 I mitt hjerte har jeg gjemt ditt ord forat jeg ikke skal synde imot dig.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Lovet være du, Herre! Lær mig dine forskrifter!
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Med mine leber har jeg forkynt alle lover fra din munn.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Over dine vidnesbyrds vei har jeg gledet mig, som over all rikdom.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 På dine befalinger vil jeg grunde og tenke på dine stier.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 I dine forskrifter forlyster jeg mig, jeg glemmer ikke ditt ord.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gjør vel imot din tjener, så jeg kan leve! Da vil jeg holde ditt ord.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Lat op mine øine, så jeg kan skue de underfulle ting i din lov!
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Jeg er en gjest på jorden; skjul ikke dine bud for mig!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Min sjel er knust, så jeg lenges efter dine lover til enhver tid.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du har truet de overmodige, de forbannede, som farer vill fra dine bud.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Ta skam og forakt bort fra mig! For jeg har tatt vare på dine vidnesbyrd.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Fyrster har også sittet og talt sammen imot mig; din tjener grunder på dine forskrifter.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Dine vidnesbyrd er også min lyst; de er mine rådgivere.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Min sjel er nedtrykt i støvet; hold mig i live efter ditt ord!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Jeg fortalte dig mine veier, og du svarte mig; lær mig dine forskrifter!
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 La mig forstå dine befalingers vei! Så vil jeg grunde på dine undergjerninger.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Min sjel gråter av sorg; reis mig op efter ditt ord!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Vend løgnens vei bort fra mig, og unn mig din lov!
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Trofasthets vei har jeg utvalgt, dine lover har jeg satt for mig.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Jeg henger ved dine vidnesbyrd; Herre, la mig ikke bli til skamme!
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Dine buds vei vil jeg løpe; for du frir mitt hjerte fra angst.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Lær mig, Herre, dine forskrifters vei! Så vil jeg ta vare på den inntil enden.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Lær mig! Så vil jeg ta vare på din lov og holde den av hele mitt hjerte.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Led mig frem på dine buds sti! For i den har jeg min lyst.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Bøi mitt hjerte til dine vidnesbyrd og ikke til vinning!
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Vend mine øine bort fra å se efter tomhet, hold mig i live på din vei!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Opfyll for din tjener ditt ord, som er for dem som frykter dig!
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Ta bort min vanære, som jeg frykter for! For dine lover er gode.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Se, jeg lenges efter dine befalinger; hold mig i live ved din rettferdighet!
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 La dine nådegjerninger, Herre, komme over mig, din frelse efter ditt ord!
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Jeg vil gi den svar som håner mig; for jeg setter min lit til ditt ord.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Ta ikke sannhets ord så rent bort fra min munn! For jeg bier på dine dommer.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Jeg vil holde din lov stadig, evindelig og alltid.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 La mig vandre i fritt rum! For jeg spør efter dine befalinger.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Jeg vil tale om dine vidnesbyrd for konger og skal ikke bli til skamme.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Jeg har min lyst i dine bud, som jeg elsker.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Jeg løfter mine hender til dine bud, som jeg elsker, og jeg vil grunde på dine forskrifter.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Kom i hu ordet til din tjener, fordi du har gitt mig håp!
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Det er min trøst i min elendighet at ditt ord har holdt mig i live.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 De overmodige har spottet mig såre; fra din lov er jeg ikke avveket.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Jeg kom dine dommer fra evighet i hu, Herre, og jeg blev trøstet.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 En brennende harme har grepet mig over de ugudelige, som forlater din lov.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dine forskrifter er blitt mine lovsanger i min utlendighets hus.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Jeg kom om natten ditt navn i hu, Herre, og jeg holdt din lov.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Dette blev mig gitt: at jeg har tatt vare på dine befalinger.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Herren er min del, sa jeg, idet jeg holdt dine ord.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Jeg bønnfalt dig av hele mitt hjerte: Vær mig nådig efter ditt ord!
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Jeg eftertenkte mine veier og vendte mine føtter til dine vidnesbyrd.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Jeg hastet og ventet ikke med å holde dine bud.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 De ugudeliges strikker har omspent mig, din lov har jeg ikke glemt.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Midt om natten står jeg op for å prise dig for din rettferdighets lover.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Jeg holder mig til alle dem som frykter dig, og som holder dine befalinger.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Jorden er full av din miskunnhet, Herre; lær mig dine forskrifter!
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Du har gjort vel imot din tjener, Herre, efter ditt ord.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Lær mig god skjønnsomhet og kunnskap! For jeg tror på dine bud.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Før jeg blev ydmyket, fór jeg vill; men nu holder jeg ditt ord.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Du er god og gjør godt; lær mig dine forskrifter!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 De overmodige har spunnet løgn sammen imot mig; jeg holder dine befalinger av hele mitt hjerte.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Deres hjerte er som en fettklump; jeg har min lyst i din lov.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Det var mig godt at jeg blev ydmyket, forat jeg kunde lære dine forskrifter.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Din munns lov er mig bedre enn tusen stykker gull og sølv.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Dine hender har skapt mig og gjort mig; gi mig forstand, forat jeg må lære dine bud!
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 De som frykter dig, skal se mig og glede sig; for jeg venter på ditt ord.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Jeg vet, Herre, at dine dommer er rettferdighet, og i trofasthet har du ydmyket mig.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 La din miskunnhet være mig til trøst efter ditt ord til din tjener!
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 La din miskunnhet komme over mig, forat jeg kan leve! For din lov er min lyst.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 La de overmodige bli til skamme! For de har trykket mig ned uten årsak; jeg grunder på dine befalinger.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 La dem vende tilbake til mig, de som frykter dig og kjenner dine vidnesbyrd!
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 La mitt hjerte være fullkomment i dine forskrifter, forat jeg ikke skal bli til skamme!
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Min sjel vansmekter av lengsel efter din frelse; jeg venter på ditt ord.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Mine øine vansmekter av lengsel efter ditt ord idet jeg sier: Når vil du trøste mig?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 For jeg er som en skinnsekk i røk; dine forskrifter glemmer jeg ikke.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Hvor mange er vel din tjeners dager? Når vil du holde dom over mine forfølgere?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 De overmodige har gravd graver for mig, de som ikke skikker sig efter din lov.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Alle dine bud er trofasthet; uten årsak forfølger de mig; hjelp mig!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 På lite nær har de tilintetgjort mig i landet; men jeg har ikke forlatt dine befalinger.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Hold mig i live efter din miskunnhet! Så vil jeg ta vare på din munns vidnesbyrd.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Til evig tid, Herre, står ditt ord fast i himmelen.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Fra slekt til slekt varer din trofasthet; du grunnfestet jorden, og den stod der.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Til å utføre dine dommer står de der enn idag; for alle ting er dine tjenere.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Dersom din lov ikke hadde vært min lyst, var jeg omkommet i min elendighet.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Til evig tid skal jeg ikke glemme dine befalinger; for ved dem har du holdt mig i live.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Din er jeg, frels mig! For jeg har søkt dine befalinger.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 De ugudelige har bidd på mig for å ødelegge mig; jeg gir akt på dine vidnesbyrd.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 På all fullkommenhet har jeg sett en ende, men ditt bud strekker sig såre vidt.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Hvor jeg har din lov kjær! Hele dagen grunder jeg på den.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Dine bud gjør mig visere enn mine fiender; for til evig tid eier jeg dem.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Jeg er blitt klokere enn alle mine lærere; for jeg grunder på dine vidnesbyrd.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Jeg er forstandigere enn de gamle; for jeg har tatt vare på dine befalinger.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Fra enhver ond sti har jeg holdt mine føtter borte forat jeg kunde holde ditt ord.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Fra dine lover er jeg ikke avveket; for du har lært mig.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Hvor dine ord er søte for min gane, mere enn honning for min munn!
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Av dine befalinger får jeg forstand; derfor hater jeg all løgnens sti.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Ditt ord er en lykte for min fot og et lys for min sti.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Jeg har svoret, og jeg har holdt det, å ta vare på din rettferdighets lover.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Jeg er såre nedbøiet; Herre, hold mig i live efter ditt ord!
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 La min munns frivillige offere tekkes dig, Herre, og lær mig dine lover!
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Jeg går alltid med livet i hendene, men din lov har jeg ikke glemt.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 De ugudelige har lagt snare for mig, men jeg har ikke forvillet mig fra dine befalinger.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Jeg har fått dine vidnesbyrd i eie evindelig; for de er mitt hjertes glede.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Jeg har bøiet mitt hjerte til å gjøre efter dine forskrifter evindelig, inntil enden.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 De tvesinnede hater jeg, men din lov elsker jeg.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Du er mitt skjul og mitt skjold, jeg venter på ditt ord.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Vik fra mig, I som gjør ondt, forat jeg må holde min Guds bud!
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Hold mig oppe efter ditt ord, forat jeg kan leve, og la mig ikke bli til skamme med mitt håp!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Støtt mig, så jeg må bli frelst! Da vil jeg alltid skue med lyst på dine forskrifter.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Du akter for intet alle dem som farer vill fra dine forskrifter; for deres svik er forgjeves.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Som slagg bortrydder du alle ugudelige på jorden; derfor elsker jeg dine vidnesbyrd.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Av redsel for dig gyser min kropp, og jeg frykter for dine dommer.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Jeg har gjort rett og rettferdighet; du vil ikke overgi mig til dem som undertrykker mig.
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Gå i borgen for din tjener, forat det kan gå ham vel! La ikke de overmodige undertrykke mig!
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Mine øine vansmekter av lengsel efter din frelse og efter din rettferdighets ord.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Gjør med din tjener efter din miskunnhet, og lær mig dine forskrifter!
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Jeg er din tjener; lær mig, så jeg kan kjenne dine vidnesbyrd!
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Det er tid for Herren å gripe inn; de har brutt din lov.
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Derfor elsker jeg dine bud mere enn gull, ja mere enn fint gull.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Derfor holder jeg alle befalinger om alle ting for å være rette; jeg hater all løgnens sti.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Underfulle er dine vidnesbyrd; derfor tar min sjel vare på dem.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Dine ords åpenbaring oplyser, den gjør enfoldige forstandige.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Jeg åpnet min munn og sukket av lengsel; for jeg stundet efter dine bud.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Vend dig til mig og vær mig nådig, som rett er mot dem som elsker ditt navn!
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Gjør mine trin faste ved ditt ord, og la ingen urett herske over mig!
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Forløs mig fra menneskers vold! Så vil jeg holde dine befalinger.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 La ditt åsyn lyse for din tjener, og lær mig dine forskrifter!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Mine øine flyter bort i vannstrømmer over dem som ikke holder din lov.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Du er rettferdig, Herre, og dine dommer er rettvise.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Du har fastsatt dine vidnesbyrd i rettferdighet og stor trofasthet.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Min nidkjærhet har fortært mig, fordi mine motstandere har glemt dine ord.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Ditt ord er vel renset, og din tjener elsker det.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Jeg er liten og foraktet; jeg har ikke glemt dine befalinger.
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Din rettferdighet er en evig rettferdighet, og din lov er sannhet.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Nød og trengsel fant mig; dine bud er min lyst.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Dine vidnesbyrd er rettferdige til evig tid; lær mig, forat jeg kan leve!
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Jeg roper av hele mitt hjerte; svar mig, Herre! Jeg vil ta vare på dine forskrifter.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Jeg roper til dig, frels mig! Så vil jeg holde dine vidnesbyrd.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Jeg var årle oppe i morgenlysningen og ropte om hjelp; jeg ventet på dine ord.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Mine øine var oppe før nattevaktene, forat jeg kunde grunde på ditt ord.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hør min røst efter din miskunnhet! Herre, hold mig i live efter dine lover!
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 De er kommet nær som jager efter ugjerning; fra din lov er de kommet langt bort.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Du er nær, Herre, og alle dine bud er sannhet.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 For lenge siden vet jeg av dine vidnesbyrd at du har grunnet dem for evig tid.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Se min elendighet og utfri mig! For jeg har ikke glemt din lov.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Før min sak og forløs mig, hold mig i live efter ditt ord!
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Frelse er langt borte fra de ugudelige; for de søker ikke dine forskrifter.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Din miskunnhet er stor, Herre; hold mig i live efter dine dommer!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mange er mine forfølgere og mine motstandere; jeg er ikke avveket fra dine vidnesbyrd.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Jeg så de troløse og vemmedes, dem som ikke holdt ditt ord.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Se at jeg har elsket dine befalinger! Herre, hold mig i live efter din miskunnhet!
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Summen av ditt ord er sannhet, og til evig tid står all din rettferdighets lov fast.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Fyrster forfulgte mig uten årsak, men mitt hjerte fryktet for dine ord.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Jeg gleder mig over ditt ord som en som finner meget bytte.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Løgn har jeg hatet og avskydd, din lov har jeg elsket.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Syv ganger om dagen har jeg prist dig for din rettferdighets lover.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Megen fred har de som elsker din lov, og det er ikke noget anstøt for dem.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Jeg har ventet på din frelse, Herre, og jeg har holdt dine bud.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Min sjel har holdt dine vidnesbyrd, og jeg elsket dem såre.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Jeg har holdt dine befalinger og dine vidnesbyrd; for alle mine veier er for ditt åsyn.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 La mitt klagerop komme nær for ditt åsyn, Herre! Lær mig efter ditt ord!
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 La min inderlige bønn komme for ditt åsyn! Frels mig efter ditt ord!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Mine leber skal flyte over av lovsang; for du lærer mig dine forskrifter.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Min tunge skal synge om ditt ord; for alle dine bud er rettferdighet.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 La din hånd være mig til hjelp! For jeg har utvalgt dine befalinger.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Jeg lenges efter din frelse, Herre, og din lov er min lyst.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 La min sjel leve og love dig, og la dine dommer hjelpe mig!
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Jeg har faret vill; opsøk din tjener som et tapt får! for jeg har ikke glemt dine bud.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
