Salmenes 107
1 Pris Herren, for han er god, hans miskunnhet varer evindelig.
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Så sie Herrens gjenløste, de som han har gjenløst av nødens hånd,
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 og som han har samlet fra landene, fra øst og fra vest, fra nord og fra havet.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 De fór vill i ørkenen, i et uveisomt øde, de fant ikke en by å bo i.
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 De var hungrige og tørste, deres sjel vansmektet i dem.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler utfridde han dem,
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 og han førte dem på rett vei, så de gikk til en by de kunde bo i.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 for han mettet den vansmektende sjel og fylte den hungrige sjel med godt.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 De satt i mørke og i dødsskygge, bundet i elendighet og jern,
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 fordi de hadde vært gjenstridige mot Guds ord og foraktet den Høiestes råd.
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Derfor bøide han deres hjerter ved lidelse; de snublet, og det var ikke nogen hjelper.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler frelste han dem.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Han førte dem ut av mørke og dødsskygge og rev sønder deres bånd.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 for han brøt sønder porter av kobber og hugg sønder bommer av jern.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 De var dårer og blev plaget for sin syndige vei og for sine misgjerninger;
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 deres sjel vemmedes ved all mat, og de kom nær til dødens porter.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler frelste han dem.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Han sendte sitt ord og helbredet dem og reddet dem fra deres graver.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 og ofre takkoffere og fortelle om hans gjerninger med jubel.
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 De som fór ut på havet i skib, som drev handel på store vann,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 de så Herrens gjerninger og hans underverker på dypet.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Han bød og lot det komme en stormvind, og den reiste dets bølger.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 De fór op imot himmelen, de fór ned i avgrunnene, deres sjel blev motløs i ulykken.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 De tumlet og vaklet som en drukken mann, og all deres visdom blev til intet.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Da ropte de til Herren i sin nød, og av deres trengsler førte han dem ut.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Han lot stormen bli til stille, og bølgene omkring dem tidde.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 Og de gledet sig over at de la sig; og han førte dem til den havn de ønsket.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 og ophøie ham i folkets forsamling og love ham der hvor de gamle sitter.
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Han gjorde elver til en ørken og vannkilder til et tørstig land,
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 et fruktbart land til et saltland for deres ondskaps skyld som bodde der.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Han gjorde en ørken til en vannrik sjø og et tørt land til vannkilder.
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 Og han lot de hungrige bo der, og de grunnla en by til å bo i.
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Og de tilsådde akrer og plantet vingårder, og de vant den frukt de bar.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Og han velsignet dem, og de blev meget tallrike, og av fe gav han dem ikke lite.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 Så minket de igjen og blev nedbøiet ved trengsel, ulykke og sorg.
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Han som utøser forakt over fyrster og lar dem fare vill i et uveisomt øde,
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 han ophøiet den fattige av elendighet og gjorde slektene som hjorden.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 De opriktige ser det og gleder sig, og all ondskap lukker sin munn.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Den som er vis, han akte på dette og merke på Herrens nådegjerninger!
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
