Salmenes 104
1 Min sjel, lov Herren! Herre min Gud, du er såre stor, høihet og herlighet har du iklædd dig.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Han hyller sig i lys som i et klædebon, han spenner himmelen ut som et telt,
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 han som tømrer i vannene sine høie saler, han som gjør skyene til sin vogn, som farer frem på vindens vinger.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Han gjør vinder til sine engler, luende ild til sine tjenere.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Han grunnfestet jorden på dens støtter, den skal ikke rokkes i all evighet.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Du hadde dekket den med dype vann som med et klædebon; vannene stod over fjellene.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 For din trusel flydde de, for din tordens røst for de hastig bort.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 De steg op til fjellene, fór ned i dalene, til det sted du hadde grunnfestet for dem.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 En grense satte du, som de ikke skal overskride; de skal ikke vende tilbake for å dekke jorden.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Han lar kilder springe frem i dalene; mellem fjellene går de.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 De gir alle markens dyr å drikke; villeslene slukker sin tørst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Over dem bor himmelens fugler; mellem grenene lar de høre sin røst.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Han vanner fjellene fra sine høie saler; av dine gjerningers frukt mettes jorden.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Han lar gress gro for feet og urter til menneskets tjeneste, til å få brød frem av jorden.
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Og vin gleder menneskets hjerte, så den gjør åsynet mer skinnende enn olje, og brød styrker menneskets hjerte.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Herrens trær mettes, Libanons sedrer som han har plantet,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 der hvor fuglene bygger rede, storken som har sin bolig i cypressene.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 De høie fjell er for stengjetene, klippene er tilflukt for fjellgrevlingene.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Han gjorde månen til å fastsette tidene; solen kjenner sin nedgangstid.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Du gjør mørke, og det blir natt; i den rører sig alle dyrene i skogen.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 De unge løver brøler efter rov, for å kreve sin føde av Gud.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Solen går op, de trekker sig tilbake og legger sig i sine boliger.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Mennesket går ut til sin gjerning og til sitt arbeid inntil aftenen.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Hvor mange dine gjerninger er, Herre! Du gjorde dem alle viselig; jorden er full av det du har skapt.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Der er havet, stort og vidtstrakt; der er en vrimmel uten tall, der er dyr, både små og store.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Der går skibene, Leviatan, som du skapte til å leke sig der.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Alle venter de på dig, at du skal gi dem deres føde i sin tid.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Du gir dem, de sanker; du oplater din hånd, de mettes med godt.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Du skjuler ditt åsyn, de forferdes; du drar deres livsånde tilbake, de dør og vender tilbake til sitt støv.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Du sender din Ånd ut, de skapes, og du gjør jordens skikkelse ny igjen.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Herrens ære være til evig tid! Herren glede sig i sine gjerninger!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Han som ser til jorden, og den bever, som rører ved fjellene, og de ryker.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Jeg vil lovsynge Herren så lenge jeg lever; jeg vil synge for min Gud så lenge jeg er til.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Måtte min tale tekkes ham! Jeg vil glede mig i Herren!
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Men måtte syndere utryddes av jorden, og ugudelige ikke mere finnes! Min sjel, lov Herren! Halleluja!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
