Salmenes 103
1 Av David. Min sjel, lov Herren, og alt som i mig er, love hans hellige navn!
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Min sjel, lov Herren og glem ikke alle hans velgjerninger!
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 Han som forlater all din misgjerning, som læger alle dine sykdommer,
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 han som forløser ditt liv fra graven, som kroner dig med miskunnhet og barmhjertighet,
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 han som metter din sjel med det som godt er, så du blir ung igjen likesom ørnen.
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 Herren gjør rettferd og rett mot alle undertrykte.
Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Han kunngjorde sine veier for Moses, sine gjerninger for Israels barn.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Herren er barmhjertig og nådig, langmodig og rik på miskunnhet.
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 Han går ikke alltid i rette og gjemmer ikke på vrede evindelig.
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 Han gjør ikke med oss efter våre synder og gjengjelder oss ikke efter våre misgjerninger.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 For så høi som himmelen er over jorden, er hans miskunnhet mektig over dem som frykter ham.
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 Så langt som øst er fra vest, lar han våre misgjerninger være langt fra oss.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Som en far forbarmer sig over sine barn, forbarmer Herren sig over dem som frykter ham.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
14 For han vet hvorledes vi er skapt, han kommer i hu at vi er støv.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Et menneskes dager er som gresset; som blomsten på marken, således blomstrer han.
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 Når vinden farer over ham, er han ikke mere, og hans sted kjenner ham ikke mere.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Men Herrens miskunnhet er fra evighet og inntil evighet over dem som frykter ham, og hans rettferdighet mot barnebarn,
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 mot dem som holder hans pakt, og dem som kommer hans bud i hu, så de gjør efter dem.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Herren har reist sin trone i himmelen, og hans rike hersker over alle ting.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Lov Herren, I hans engler, I veldige i makt, som fullbyrder hans ord, idet I adlyder hans ords røst!
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Lov Herren, alle hans hærskarer, I hans tjenere som gjør hans vilje!
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Lov Herren, alle hans gjerninger, på alle steder hvor han hersker! Min sjel, lov Herren!
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
