Salomos Ordsprog 1
1 Ordsprog av Salomo, Davids sønn, Israels konge.
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Av dem kan en lære visdom og tukt og å skjønne forstandige ord;
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 av dem kan en motta tukt til klokskap og lære rettferdighet og rett og rettvishet;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 de kan gi de enfoldige klokskap, de unge kunnskap og tenksomhet.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Den vise skal høre på dem og gå frem i lærdom, og den forstandige vinne evne til å leve rett.
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Av dem kan en lære å forstå ordsprog og billedtale, vismenns ord og deres gåter.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Å frykte Herren er begynnelsen til kunnskap; visdom og tukt foraktes av dårer.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Hør, min sønn, på din fars tilrettevisning og forlat ikke din mors lære!
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 For de er en fager krans for ditt hode og kjeder om din hals.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Min sønn! Når syndere lokker dig, da samtykk ikke!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Når de sier: Kom med oss! Vi vil lure efter blod, sette feller for de uskyldige uten grunn;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 vi vil sluke dem levende som dødsriket, med hud og hår, likesom det sluker dem som farer ned i graven; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 vi vil finne alle slags kostelig gods, fylle våre hus med rov;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 du skal få kaste lodd om det med oss, vi skal alle ha samme pung -
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 slå da ikke følge med dem, min sønn, hold din fot borte fra deres sti!
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 For deres føtter haster til det onde, og de er snare til å utøse blod;
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 til ingen nytte blir garnet utspent så alle fuglene ser det;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 de lurer efter sitt eget blod, de setter feller for sig selv.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Så går det hver den som søker urettferdig vinning; den tar livet av sine egne herrer.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Visdommen roper høit på gaten, den lar sin røst høre på torvene;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 på hjørnet av larmfylte gater roper den, ved portinngangene, rundt omkring i byen taler den og sier:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Hvor lenge vil I uforstandige elske uforstand og spotterne ha lyst til spott og dårene hate kunnskap?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Vend om og gi akt på min tilrettevisning! Da vil jeg la min ånd velle frem for eder, jeg vil kunngjøre eder mine ord.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Fordi jeg ropte, og I ikke vilde høre, fordi jeg rakte ut min hånd, og ingen gav akt,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 fordi I forsmådde alle mine råd og ikke vilde vite av min tilrettevisning,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 så vil også jeg le når ulykken rammer eder, jeg vil spotte når det kommer som I reddes for,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 når det I reddes for, kommer som et uvær, og eders ulykke farer frem som en stormvind, når trengsel og nød kommer over eder.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Da skal de kalle på mig, men jeg svarer ikke; de skal søke mig, men ikke finne mig.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Fordi de hatet kunnskap og ikke vilde frykte Herren,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 fordi de ikke vilde vite av mitt råd og foraktet all min tilrettevisning,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 derfor skal de ete frukten av sine gjerninger, og av sine onde råd skal de mettes.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 For de uforstandiges selvrådighet dreper dem, og dårenes trygghet ødelegger dem;
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 men den som hører på mig, skal bo trygt og leve i ro uten frykt for ulykke.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
