Salomos Ordsprog 8
1 Hør, visdommen roper, og forstanden lar sin røst høre.
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Oppe på hauger ved veien står hun, der hvor stiene møtes;
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 ved siden av portene, ved byens utgang, i inngangen til portene roper hun høit:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 Til eder, I menn, roper jeg, og min røst lyder til menneskenes barn.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Lær klokskap, I enfoldige, og lær forstand, I uforstandige!
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Hør! Om store ting taler jeg, og jeg oplater mine leber med rettvishet;
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 min tunge taler sannhet, og ugudelighet er en vederstyggelighet for mine leber.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Alle min munns ord er rette, det er intet falskt eller vrangt i dem.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 De er alle sammen likefremme for den forstandige og rette for dem som har funnet kunnskap.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Ta imot min tilrettevisning istedenfor sølv, og ta imot kunnskap fremfor utsøkt gull!
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 For visdom er bedre enn perler, og ingen skatt kan lignes med den.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Jeg, visdommen, har klokskap i eie, og jeg forstår å finne kloke råd.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Å frykte Herren er å hate ondt; stolthet og overmot, ond ferd og en falsk munn hater jeg.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Mig tilhører råd og sann innsikt, jeg er forstand, mig hører styrke til.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Ved mig regjerer kongene, og ved mig fastsetter fyrstene hvad rett er.
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Ved mig styrer herskerne og høvdingene, alle dommere på jorden.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Jeg elsker dem som elsker mig, og de som søker mig, skal finne mig.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Hos mig er rikdom og ære, gammelt arvegods og rettferdighet.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Min frukt er bedre enn gull, ja det fineste gull, og den vinning jeg gir, er bedre enn utsøkt sølv.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 På rettferds vei vandrer jeg, midt på rettens stier;
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 derfor gir jeg dem som elsker mig, sann rikdom til arv og fyller deres forrådskammere.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Herren skapte mig som sitt første verk, før sine andre gjerninger, i fordums tid.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Fra evighet er jeg blitt til, fra først av, før jorden var.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Da avgrunnene ennu ikke var til, blev jeg født, da der ennu ikke fantes kilder fylt med vann.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Før fjellene blev senket ned, før haugene blev til, blev jeg født,
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 før han hadde skapt jord og mark og jorderikes første muldklump.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Da han bygget himmelen, var jeg der, da han slo hvelving over avgrunnen.
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Da han festet skyene oventil, da han bandt avgrunnens kilder,
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 da han satte grense for havet, så vannene ikke går lenger enn han byder, da han la jordens grunnvoller -
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 da var jeg verksmester hos ham, og jeg var hans lyst dag efter dag, jeg lekte alltid for hans åsyn;
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 jeg lekte på hele hans vide jord, og min lyst hadde jeg i menneskenes barn.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Og nu, barn, hør på mig! Salige er de som følger mine veier.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Hør på min tilrettevisning og bli vise og forakt den ikke!
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Salig er det menneske som hører på mig, så han våker ved mine dører dag efter dag og vokter mine dørstolper.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 For den som finner mig, finner livet og får nåde hos Herren.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Men den som ikke finner mig, skader sig selv; alle de som hater mig, elsker døden.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
