Salomos Ordsprog 4
1 Hør, mine barn, på en fars tilrettevisning og gi akt, så I kan lære klokskap!
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 For en god lærdom gir jeg eder; mine bud må I ikke forlate.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 For da jeg var sønn hjemme hos min far, da jeg var liten og min mors eneste barn,
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 da lærte han mig og sa til mig: La ditt hjerte holde fast ved mine ord, bevar mine bud, så skal du leve.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Kjøp visdom, kjøp forstand, glem ikke og vik ikke fra min munns ord!
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Forlat den ikke, så skal den vokte dig; elsk den, så skal den være ditt vern.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Begynnelsen til visdom er: Kjøp visdom, ja, kjøp forstand for alt ditt gods!
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Ophøi den, så skal den ophøie dig; den skal gjøre dig ære, når du favner den.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Den skal sette en fager krans på ditt hode; den skal rekke dig en herlig krone.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Hør, min sønn, og ta imot mine ord, så skal dine leveår bli mange.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Om visdoms vei lærer jeg dig, jeg leder dig på rettvishets stier.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Når du går, skal intet hindre dine skritt, og når du løper, skal du ikke snuble.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Hold fast ved min tilrettevisning, slipp den ikke! Bevar den, for den er ditt liv.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 På de ugudeliges sti må du ikke komme og ikke følge de ondes vei.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Sky den, følg den ikke, vik fra den og gå forbi!
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 For de får ikke sove uten de har gjort noget ondt, og søvnen tas fra dem om de ikke har ført nogen til fall.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 For de eter ugudelighets brød og drikker voldsgjernings vin.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Men de rettferdiges sti er lik et strålende lys, som blir klarere og klarere til det er høilys dag.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 De ugudeliges vei er som det dype mørke; de vet ikke hvad de snubler over.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Min sønn! Akt på mine ord, bøi ditt øre til min tale!
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 La dem ikke vike fra dine øine, bevar dem dypt i ditt hjerte!
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 For de er liv for hver den som finner dem, og lægedom for hele hans legeme.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Bevar ditt hjerte fremfor alt det som bevares; for livet utgår fra det.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Hold dig fra svikefulle ord, og la falske leber være langt fra dig!
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 La dine øine se bent frem og dine øielokk vende rett frem for dig!
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Gjør din fots sti jevn, og la alle dine veier være rette!
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Bøi ikke av til høire eller til venstre, vend din fot fra det onde!
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
