Salomos Ordsprog 18
1 Den egensindige følger bare sin egen lyst; mot alle kloke råd viser han tenner.
Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2 Dåren bryr sig ikke om å være forstandig, men vil bare vise hvad han tenker i sitt hjerte.
Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3 Når den ugudelige kommer, kommer også forakt, og med skammen følger spott.
Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4 Ordene i en manns munn er dype vann, visdoms kilde er en fremvellende bekk.
Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5 Det er ille å gi den skyldige medhold, å bøie retten for den rettferdige.
Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6 Dårens leber volder trette, og hans munn roper efter pryl.
Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7 Dårens munn er til ulykke for ham selv, og hans leber er en snare for hans liv.
Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8 En øretuters ord er som velsmakende retter, og de trenger ned i hjertets indre.
Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9 Den som er lat i sin gjerning, er også en bror til ødeleggeren.
Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10 Herrens navn er et fast tårn; til det løper den rettferdige og blir berget.
Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11 Den rikes gods er hans festning og som en høi mur i hans egen tanke.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12 Forut for fall ophøier en manns hjerte sig, men ydmykhet går forut for ære.
Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13 Når en svarer før han hører, da blir det til dårskap og skam for ham.
Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14 En manns mot kan holde ham oppe i hans sykdom; men et nedslått mot - hvem kan bære det?
Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15 Den forstandiges hjerte kjøper kunnskap, og de vises øre søker kunnskap.
Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16 Et menneskes gave gir ham rum og fører ham frem for store herrer.
Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17 Den som taler først i en rettsstrid, synes å ha rett; men så kommer motparten og gransker hans ord.
Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18 Loddet gjør ende på tretter og skiller mellem de mektige.
Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19 En bror som en har gjort urett mot, er vanskeligere å vinne enn en festning, og trette med ham er som en bom for en borg.
Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20 Ved frukten av en manns munn mettes hans buk; med sine lebers grøde blir han mettet.
Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21 Død og liv er i tungens vold, og hver den som gjerne bruker den, skal ete dens frukt.
Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22 Den som har funnet en hustru, har funnet lykke og fått en nådegave av Herren.
Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23 I ydmyke bønner taler den fattige, men den rike svarer med hårde ord.
Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 En mann med mange venner går det ille; men der er venner som henger fastere ved en enn en bror.
Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
