Salomos Ordsprog 13
1 En vis sønn hører på sin fars tilrettevisning, men en spotter hører ikke på irettesettelse.
Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 Av sin munns frukt nyter en mann godt, men de troløses hu står til vold.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Den som vokter sin munn, bevarer sitt liv; den som lukker sine leber vidt op, ham blir det til ulykke.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Den late attrår og får intet, men de flittige næres rikelig.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Den rettferdige hater løgnaktige ord, men den ugudelige gjør det som ondt og skammelig er.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Rettferdighet verner den som lever ustraffelig, men ugudelighet feller den som gjør synd.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Den ene ter sig som en rik mann og har dog slett ingen ting, og den andre ter sig som en fattig mann og har dog meget gods.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 En manns rikdom er løsepenger for hans liv, men den fattige er det ingen som truer.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 De rettferdiges lys skinner lystig, men de ugudeliges lampe slukner.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Ved overmot voldes bare trette, men hos dem som lar sig råde, er visdom.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Lett vunnet rikdom minker, men den som samler litt efter litt, øker sitt gods.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Langvarig venting gjør hjertet sykt, men et opfylt ønske er et livsens tre.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Den som forakter ordet, ødelegger sig selv; men den som frykter budet, han får lønn.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 Den vises lære er en livsens kilde, ved den slipper en fra dødens snarer.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Ved god forstand vinner en menneskenes yndest, men de troløses vei er hård.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Hver den som er klok, går frem med forstand, men en dåre utbreder dårskap.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Et ugudelig sendebud faller i ulykke, men et trofast bud er lægedom.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Armod og skam får den som ikke vil vite av tukt; men den som akter på refselse, blir æret.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Opfylt ønske er søtt for sjelen, men å holde sig fra det onde er en vederstyggelighet for dårer.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Søk omgang med de vise, og du skal bli vis; men dårers venn går det ille.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Ulykke forfølger syndere, men rettferdige lønnes med godt.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 Den gode efterlater arv til barnebarn, men synderens gods er gjemt til den rettferdige.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 De fattiges nyland gir meget føde; men mangen rykkes bort fordi han ikke gjør det som rett er.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Den som sparer sitt ris, hater sin sønn; men den som elsker ham, tukter ham tidlig.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Den rettferdige eter så han blir mett, men de ugudeliges buk blir tom.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
