Salomos Ordsprog 11
1 Falsk vekt er en vederstyggelighet for Herren, men fullvektige lodder er ham til velbehag.
Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2 Med overmot følger skam, men de ydmyke har visdom.
Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 De opriktiges rettsinn leder dem, men de troløses forvendte sinn ødelegger dem.
Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4 Gods hjelper ikke på vredens dag, men rettferdighet frir fra døden.
Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5 Den ustraffeliges rettferdighet gjør hans vei jevn, men den ugudelige faller ved sin ugudelighet.
Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6 De opriktiges rettferdighet frelser, men de troløse fanges i sin egen ondskap.
Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7 Når et ugudelig menneske dør, blir hans håp til intet, og med det som de onde stunder efter, er det forbi.
Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8 Den rettferdige utfries av trengsel, og den ugudelige kommer i hans sted.
Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9 Med munnen ødelegger den gudløse sin næste, men ved sin kunnskap utfries de rettferdige.
Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10 Når det går de rettferdige godt, jubler byen, og når de ugudelige omkommer, lyder fryderop.
Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11 Ved de opriktiges velsignelse blir en by ophøiet, men de ugudeliges munn bryter den ned.
Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12 Den som taler foraktelig om sin næste, er uten forstand; men en forstandig mann tier.
Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13 Den som går omkring som baktaler, åpenbarer hemmeligheter; men den som er trofast i ånden, skjuler saken.
Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14 Hvor det intet styre er, faller folket; men hvor det er mange rådgivere, der er frelse.
Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15 Ille går det den som går i borgen for en fremmed; men den som skyr å gi håndslag, er sikker.
Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16 En yndig kvinne vinner ære, og voldsmenn vinner rikdom.
Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17 En godgjørende mann gjør vel mot sig selv, men en hårdhjertet mann ødelegger sig.
Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18 Den ugudelige vinner en lønn som svikter, men den som sår rettferdighet, får en lønn som varer.
Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Den som står fast i rettferdighet, ham blir det til liv; men den som jager efter ondt, volder sin egen død.
Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20 En vederstyggelighet for Herren er de hvis hjerte er forvendt; men til velbehag for ham er de hvis vei er ustraffelig.
Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21 Visselig, den onde blir ikke ustraffet, men de rettferdiges ætt slipper unda.
Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22 Som en gullring i et svinetryne er en fager kvinne som er uten forstand.
Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23 De rettferdiges attrå er bare det som godt er; de ugudelige har vrede i vente.
Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24 Den ene strør ut og får ennu mere; den andre holder tilbake mere enn rett er, og det blir dog bare fattigdom.
Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25 Den som velsigner, skal trives, og den som lesker andre, han blir selv lesket.
Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26 Den som holder korn tilbake, ham banner folket; men velsignelse kommer over dens hode som selger korn.
Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27 Den som søker hvad godt er, søker det som er til behag; men den som higer efter ondt, over ham kommer det onde.
Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28 Den som setter sin lit til sin rikdom, han skal falle; men de rettferdige skal grønnes som løvet.
Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29 Den som setter sitt hus i ulag, skal arve vind, og dåren blir en tjener for den vise.
Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30 Den rettferdiges frukt er et livsens tre, og den vise fanger sjeler.
Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31 Se, den rettferdige får sin lønn på jorden, hvor meget mere da den ugudelige og synderen!
Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
