Salomos Ordsprog 10
1 Salomos ordsprog. En vis sønn gleder sin far, men en uforstandig sønn er sin mors sorg.
Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Ugudelighets skatter gagner ikke, men rettferdighet frir fra døden.
Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Herren lar ikke den rettferdige sulte, men de ugudeliges attrå støter han bort.
Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 Den som arbeider med lat hånd, blir fattig, men den flittiges hånd gjør rik.
K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 En klok sønn samler om sommeren; en dårlig sønn sover i høsttiden.
Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Velsignelser kommer over den rettferdiges hode, men de ugudeliges munn skal deres vold skjule.
Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Den rettferdiges minne lever i velsignelse, men de ugudeliges navn råtner bort.
Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Den som har visdom i hjertet, tar imot Guds bud; men den som har dårens leber, går til grunne.
Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Den som vandrer i ustraffelighet, vandrer trygt, og den som går krokveier, blir opdaget.
Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Den som blunker med øiet, volder smerte, og den som har dårens leber, går til grunne.
Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Den rettferdiges munn er en livsens kilde, men de ugudeliges munn skal deres vold skjule.
Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Hat vekker trette, men kjærlighet dekker over alle overtredelser.
Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 På den forstandiges leber finnes visdom, men stokken er for den uforstandiges rygg.
Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 De vise gjemmer på kunnskap, men dårens munn truer med ødeleggelse.
Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Rikmanns gods er hans faste stad; de fattiges armod er deres ødeleggelse.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Det som den rettferdige vinner, blir ham til liv; den ugudeliges inntekt blir ham til synd.
Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 En vei til liv er den som akter på tukt; men den som forakter tilrettevisning, fører vill.
Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Den som skjuler hat, har falske leber, og den som fører ut ondt rykte, han er en dåre.
Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Hvor det er mange ord, mangler det ikke på synd; men den som holder sine leber i tømme, er klok.
Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Den rettferdiges tunge er som utsøkt sølv; de ugudeliges hjerte er intet verdt.
Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Den rettferdiges leber nærer mange, men dårer dør, fordi de er uten forstand.
Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Det er Herrens velsignelse som gjør rik, og eget strev legger ikke noget til.
Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 For dåren er det en lyst å gjøre skamløse gjerninger, men visdom er en lyst for den forstandige mann.
Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Det som den ugudelige gruer for, det skal komme over ham; men de rettferdiges ønsker skal Gud opfylle.
Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Når en storm farer forbi, så er den ugudelige ikke mere; men den rettferdige har en evig grunnvoll.
Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Som eddik for tennene og røk for øinene, slik er den late for den som sender ham.
Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Herrens frykt forlenger livet, men de ugudeliges år forkortes.
Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 De rettferdige har glede i vente, men de ugudeliges håp blir til intet.
Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Herrens vei er en fast borg for den ustraffelige, men den er ødeleggelse for dem som gjør urett.
Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 De rettferdige skal aldri rokkes, men de ugudelige skal ikke få bo landet.
Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Den rettferdiges munn bærer visdoms frukt, men den falske tunge skal skjæres av.
Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Den rettferdiges leber forstår hvad der er til behag, men de ugudeliges munn er bare falskhet.
Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
