Lukas 18
1 Og han sa en lignelse til dem om at de alltid skulde bede og ikke bli trette.
Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
2 Der var en dommer i en by, som ikke fryktet Gud og ikke undså sig for noget menneske.
„V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
3 Og det var en enke der i byen, og hun kom til ham og sa: Hjelp mig til å få rett over min motstander!
Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
4 Og lenge vilde han ikke; men til sist sa han ved sig selv: Om jeg enn ikke frykter Gud og ikke undser mig for noget menneske,
Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
5 vil jeg dog hjelpe denne enke til å få rett fordi hun gjør mig uleilighet, så hun ikke til slutt skal komme og legge hånd på mig.
ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
6 Og Herren sa: Hør hvad den urettferdige dommer sier!
Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
7 Men skulde da ikke Gud hjelpe sine utvalgte til deres rett, dem som roper til ham dag og natt, og er han sen når det gjelder dem?
Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
8 Jeg sier eder at han skal skynde sig å hjelpe dem til deres rett. Men når Menneskesønnen kommer, mon han da vil finne troen på jorden?
I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
9 Han sa også denne lignelse til nogen som stolte på sig selv at de var rettferdige, og foraktet de andre:
Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
10 To menn gikk op til templet for å bede; den ene var en fariseer og den andre en tolder.
„Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
11 Fariseeren stod for sig selv og bad således: Gud! jeg takker dig fordi jeg ikke er som andre mennesker: røvere, urettferdige, horkarler, eller og som denne tolder.
Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
12 Jeg faster to ganger om uken, jeg gir tiende av all min inntekt.
Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
13 Og tolderen stod langt borte og vilde ikke engang løfte sine øine mot himmelen, men slo sig for sitt bryst og sa: Gud! vær mig synder nådig!
Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
14 Jeg sier eder: Denne gikk rettferdiggjort ned til sitt hus fremfor den andre; for hver den sig selv ophøier, skal fornedres, og den sig selv fornedrer, skal ophøies.
Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
15 De bar også sine små barn til ham, forat han skulde røre ved dem; men da disiplene så det, truet de dem.
Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
16 Men Jesus kalte dem til sig og sa: La de små barn komme til mig, og hindre dem ikke! for Guds rike hører sådanne til.
Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
17 Sannelig sier jeg eder: Den som ikke tar imot Guds rike som et lite barn, han skal ingenlunde komme inn i det.
kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
19 Jesus sa til ham: Hvorfor kaller du mig god? Ingen er god uten én, det er Gud.
Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
20 Budene kjenner du: Du skal ikke drive hor, du skal ikke slå ihjel, du skal ikke stjele, du skal ikke si falskt vidnesbyrd, hedre din far og din mor.
Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
21 Men han sa: Alt dette har jeg holdt fra min ungdom av.
Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
22 Da Jesus hørte det, sa han til ham: Ett fattes dig ennu: selg alt det du har, og del det ut til fattige, så skal du få en skatt i himmelen; kom så og følg mig!
Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
23 Men da han hørte det, blev han meget bedrøvet; for han var meget rik.
Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
24 Og da Jesus så det, sa han: Hvor vanskelig det er for de rike å komme inn i Guds rike!
Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
25 For det er lettere for en kamel å gå gjennem et nåleøie enn for en rik å gå inn i Guds rike.
To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26 Da sa de som hørte det: Hvem kan da bli frelst?
Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
27 Men han sa: Det som er umulig for mennesker, er mulig for Gud.
On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
28 Og Peter sa: Se, vi har forlatt alt vårt og fulgt dig.
Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
29 Da sa han til dem: Sannelig sier jeg eder: Det er ingen som har forlatt hus eller hustru eller brødre eller foreldre eller barn for Guds rikes skyld
Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
31 Men han tok de tolv til sig og sa til dem: Se, vi går op til Jerusalem, og alt det som er skrevet av profetene om Menneskesønnen, skal fullbyrdes.
Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
32 For han skal overgis til hedningene og bli spottet og hånet og spyttet på,
Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
33 og de skal hudstryke ham og slå ham ihjel, og på den tredje dag skal han opstå.
Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
34 Og de forstod ikke noget av dette, og dette ord var skjult for dem, og de skjønte ikke det han sa.
Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
35 Og det skjedde da han kom nær til Jeriko, at en blind mann satt ved veien og tigget.
Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
36 Da han hørte folk gå forbi, spurte han hvad dette var.
Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
37 De fortalte ham da at Jesus fra Nasaret gikk forbi.
Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
38 Og han ropte: Jesus, du Davids sønn! miskunn dig over mig!
Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
39 Og de som gikk foran, truet ham at han skulde tie. Men han ropte enda meget mere: Du Davids sønn! miskunn dig over mig!
Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
40 Da stod Jesus stille, og bød at han skulde føres til ham; og da han kom frem, spurte han ham:
Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
41 Hvad vil du jeg skal gjøre for dig? Han sa: Herre! at jeg må bli seende!
Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
42 Og Jesus sa til ham: Bli seende! din tro har frelst dig.
Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
43 Og straks fikk han sitt syn igjen, og fulgte ham og lovet Gud; og alt folket som så det, priste Gud.
V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
