Klagesangene 3
1 Jeg er den mann som har sett elendighet under hans vredes ris.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Mig har han ledet og ført i mørke og ikke i lys.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Bare mot mig vender han atter og atter sin hånd den hele dag.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Han lot mitt kjøtt og min hud fortæres; han knuste mine ben.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Han bygget en mur mot mig og omringet mig med bitterhet og møie.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 På mørke steder lot han mig bo som de for lenge siden døde.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Han murte igjen for mig, så jeg ikke kan komme ut; han gjorde mine lenker tunge.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Om jeg enn ropte og skrek, lukket han sitt øre for min bønn.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Han tilmurte mine veier med hugne stener, mine stier gjorde han krokete.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 En lurende bjørn var han mot mig, en løve i skjul.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Mine veier gjorde han til avveier, han sønderrev mig og ødela mig.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Han spente sin bue og stilte mig op til mål for sin pil.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Han lot sitt koggers sønner fare inn i mine nyrer.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Jeg er blitt til latter for alt mitt folk, til en spottesang for dem hele dagen.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Han mettet mig med bitre urter, han gav mig rikelig malurt å drikke.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Han knuste mine tenner, han gav mig småsten å ete, han trykte mig ned i asken.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Du forkastet mig og tok bort min fred; jeg glemte det som godt er,
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 og jeg sa: Det er forbi med min kraft og mitt håp til Herren.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Kom i hu min elendighet og min landflyktighet - malurt og galle!
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Min sjel kommer det i hu og er nedbøiet i mig.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Dette vil jeg ta mig til hjerte, derfor vil jeg håpe:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Herrens miskunnhet er det at det ikke er forbi med oss; for hans barmhjertighet har ennu ikke ende.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Den er ny hver morgen, din trofasthet er stor.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Herren er min del, sier min sjel; derfor håper jeg på ham.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Herren er god mot dem som bier efter ham, mot den sjel som søker ham.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Det er godt at en bier i stillhet efter Herrens frelse.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Det er godt for en mann at han bærer åk i sin ungdom,
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 at han sitter ene og tier, når han legger byrder på ham,
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 at han trykker sin munn i støvet og sier: Kanskje det ennu er håp -
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 at han vender sitt kinn til den som slår ham, lar sig mette med hån.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 For Herren forkaster ikke til evig tid,
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 men om han bedrøver, så forbarmer han sig igjen efter sin rike miskunnhet;
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 for det er ikke av hjertet han plager eller bedrøver menneskenes barn.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Når nogen knuser alle jordens fanger under sine føtter,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 bøier mannens rett for den Høiestes åsyn
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 eller gjør en mann urett i hans sak - mon Herren ikke ser det?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Hvem talte så det skjedde, uten at Herren bød det?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Er det ikke fra den Høiestes munn både de onde og de gode ting utgår?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Hvorfor klager et menneske som lever? Enhver klage over sin egen synd!
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 La oss ransake våre veier og granske dem, og la oss vende om til Herren!
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 La oss løfte vårt hjerte og våre hender til Gud i himmelen!
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Vi har syndet og vært gjenstridige; du har ikke tilgitt.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Du innhyllet dig i vrede og forfulgte oss; du slo ihjel, du sparte ikke.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Du innhyllet dig i skyer, så ingen bønn trengte igjennem.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Til skarn og utskudd gjorde du oss midt iblandt folkene.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 De spilte op sin munn mot oss alle våre fiender.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Gru og grav er blitt oss til del, ødeleggelse og undergang.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Bekker av tårer rinner fra mitt øie fordi mitt folks datter er gått under.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mitt øie rinner og har ikke ro, det får ingen hvile,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 før Herrens øie ser ned fra himmelen.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mitt øie volder min sjel smerte for alle min stads døtres skyld.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Hårdt jaget de mig som en fugl de som var mine fiender uten årsak.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 De vilde gjøre ende på mitt liv, de vilde kaste mig i brønnen, og de kastet sten på mig.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Vannene strømmet over mitt hode; jeg sa: Jeg er fortapt.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Jeg påkalte ditt navn, Herre, fra den dypeste brønn.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Du hørte min røst; lukk ikke ditt øre for mitt rop, men la mig få lindring!
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Du var nær den dag jeg kalte på dig; du sa: Frykt ikke!
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Herre, du har ført min sjels sak, du har frelst mitt liv.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Herre, du har sett den urett jeg har lidt; døm i min sak!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Du har sett all deres hevn, alle deres onde råd mot mig.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Du har hørt deres hån, Herre, alle deres onde råd mot mig,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 mine motstanderes tale og deres tanker mot mig den hele dag.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Akt på dem når de sitter, og når de står op! De synger spottesanger om mig.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Du vil gjøre gjengjeld mot dem, Herre, efter deres henders gjerning.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Du vil legge et dekke over deres hjerte, din forbannelse vil bli dem til del.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Du vil forfølge dem i vrede og ødelegge dem, så de ikke mere finnes under Herrens himmel.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
