Jobs 36
1 Og Elihu blev ved og sa:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Vent litt på mig, så jeg kan få sagt dig min mening! For ennu er der noget å si til forsvar for Gud.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Jeg vil hente min kunnskap langt borte fra, og jeg vil vise at min skaper har rett.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 For sannelig, mine ord er ikke falske; en mann med fullkommen kunnskap har du for dig.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Se, Gud er sterk, men han akter ikke nogen ringe; han er sterk i forstandens kraft.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Han lar ikke en ugudelig leve, og de undertrykte hjelper han til deres rett.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Han tar ikke sine øine fra de rettferdige, og hos konger på tronen lar han dem sitte all deres tid høit hedret.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Og om de blir bundet med lenker og fanget i ulykkens snarer,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 så vil han dermed foreholde dem deres gjerninger, deres synder, at de viste sig gjenstridige,
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 og åpne deres øre for advarselen og formane dem til å vende om fra det onde.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Om de da hører og tjener ham, så får de leve sine dager i lykke og sine år i herlighet og glede.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Hører de ikke, da skal de gjennembores av spydet og omkomme i sin uforstand.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Men mennesker med gudløst sinn huser vrede; de roper ikke til Gud når han legger dem i bånd.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 De dør i ungdommen, og deres liv ender som tempel-bolernes.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Han frelser de ulykkelige ved deres ulykke og åpner deres øre ved trengselen.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Også dig lokker han ut av trengselens svelg til en åpen plass hvor det ikke er trangt; og ditt bord skal være fullt av fete retter.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Men er du full av den ugudeliges brøde, så skal brøde og dom følges at.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 La bare ikke vrede lokke dig til spott, og la ikke den store bot lokke dig på avvei!
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Kan vel ditt skrik fri dig ut av trengsel, og kan vel alt ditt strev og slit utrette det?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Stund ikke efter natten, den natt da hele folkeslag blåses bort fra sitt sted!
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Vokt dig, vend dig ikke til synd! For det har du mere lyst til enn til å lide.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Se, Gud er ophøiet i sin kraft; hvem er en læremester som han?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Hvem har foreskrevet ham hans vei, og hvem kan si: Du gjorde urett?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Kom i hu at du ophøier hans gjerning, den som menneskene har sunget om!
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 All verden ser på den med lyst; menneskene skuer den langt borte fra.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Se, Gud er stor, og vi forstår ham ikke; hans års tall er uutgrundelig;
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 han drar vanndråper op til sig, og av tåken siler regnet ned;
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 fra skyene strømmer det og drypper ned over mange mennesker.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Kan også nogen forstå hvorledes skyene breder sig ut, hvorledes det braker fra hans telt?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Se, han breder ut sitt lys omkring sig og dekker det med havets røtter.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 For således straffer han folkeslag, men gir også føde i overflod.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Han dekker sine hender med lys og byder det å fare ut mot fienden.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Hans tordenbrak bærer bud om ham; endog feet varsler når han rykker frem.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
