< Jobs 21 >
1 Da tok Job til orde og sa:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hør aktsomt på mitt ord og la dette være den trøst I yder mig!
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Tål mig, så jeg kan få tale, og når jeg har talt, kan du spotte.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Mon min klage gjelder et menneske? Eller hvorfor skulde min ånd ikke bli utålmodig?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Vend eder til mig og bli forferdet og legg hånd på munn!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Kommer jeg det i hu, så forferdes jeg, og mitt kjød gripes av skjelving.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Hvorfor blir de ugudelige i live, blir gamle og tiltar endog i velmakt?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 De ser sine barn trives omkring sig, og sine efterkommere har de for sine øine.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Deres hus er sikre mot redsler, og Guds ris kommer ikke over dem.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Hans okse parrer sig og spiller ikke, hans ku kalver og kaster ikke i utide.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 De slipper sine barn ut som småfeet, og deres smågutter hopper omkring.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 De synger til tromme og citar, og de gleder sig ved fløitens lyd.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 De lever sine dager i lykke, og i et øieblikk farer de ned til dødsriket. (Sheol )
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol )
14 Og dog sa de til Gud: Vik fra oss! Vi har ikke lyst til å kjenne dine veier.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Hvad er den Allmektige, at vi skulde tjene ham, og hvad gagn skulde vi ha av å vende oss til ham med bønn?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Ja, men deres lykke står ikke i deres egen hånd. - De ugudeliges tanker er langt fra mine tanker.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Hvor ofte utslukkes vel de ugudeliges lampe, og hvor ofte hender det at ulykke kommer over dem? Hvor ofte tildeler han dem vel smerter i sin vrede?
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Hvor ofte blir de vel som strå for vinden, som agner stormen fører bort?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Men Gud gjemmer hans straff til hans barn. - Ja, men han burde straffe ham selv, så han fikk kjenne det.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Med egne øine burde han få se sin undergang, og av den Allmektiges vrede burde han få drikke selv.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 For hvad bryr han sig om sitt hus efter sin død, når hans måneders tall er ute?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Vil nogen lære Gud visdom, han som dømmer de høieste?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Den ene dør midt i sin velmakt, helt trygg og rolig;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 hans kar var fulle av melk, og margen i hans ben var saftfull.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Den andre dør med sorg i hjertet og har aldri nytt nogen lykke.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Begge ligger de i støvet, og makk dekker dem.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Se, jeg kjenner eders tanker og de onde råd hvormed I gjør urett mot mig;
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 for I sier: Hvor er tyrannens hus, og hvor er det telt de ugudelige bor i?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Har I aldri spurt dem som har faret vidt omkring? Og I vil vel ikke forkaste deres vidnesbyrd,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 at den onde spares på ulykkens dag, på vredens dag føres han unda.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Hvem foreholder ham hans ferd like i hans ansikt? og når han gjør noget, hvem gjengjelder ham det?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Til graven bæres han med ære, og over gravhaugen holder de vakt.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Søt er hans hvile i dalens muld, og alle mennesker vandrer i hans spor, og det er ikke tall på dem som har gått foran ham.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Hvor kan I da trøste mig med så tom en trøst? Av eders svar blir det bare troløshet tilbake.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.