Jobs 19
1 Da tok Job til orde og sa:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Hvor lenge vil I bedrøve min sjel og knuse mig med ord?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Det er nu tiende gang I håner mig og ikke skammer eder ved å krenke mig.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Har jeg virkelig faret vill, da blir min villfarelse min egen sak.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Vil I virkelig ophøie eder over mig og vise mig at min vanære har rammet mig med rette?
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Så vit da at Gud har gjort mig urett og satt sitt garn omkring mig!
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Se, jeg roper: Vold! - men jeg får intet svar; jeg skriker om hjelp, men det er ingen rett å få.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Min vei har han stengt, så jeg ikke kommer frem, og over mine stier legger han mørke.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Min ære har han avklædd mig og tatt bort kronen fra mitt hode.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Han bryter mig ned på alle kanter, så jeg går til grunne, og han rykker op mitt håp som et tre.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Han lar sin vrede brenne mot mig og akter mig som sin fiende.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Hans hærflokker kommer alle sammen og rydder sig vei mot mig, og de leirer sig rundt om mitt telt.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Mine brødre har han drevet langt bort fra mig, og mine kjenninger er blitt aldeles fremmede for mig.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Mine nærmeste holder sig borte, og mine kjente har glemt mig.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Mine husfolk og mine tjenestepiker akter mig for en fremmed; jeg er en utlending i deres øine.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Kaller jeg på min tjener, så svarer han ikke; med egen munn må jeg bønnfalle ham.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Min ånde er motbydelig for min hustru, og min vonde lukt for min mors sønner.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Endog barn forakter mig; vil jeg reise mig, så taler de mot mig.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Alle mine nærmeste venner avskyr mig, og de jeg elsket, har vendt sig mot mig.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mine ben trenger ut gjennem min hud og mitt kjøtt, og bare tannhinnen er ennu urørt på mig.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Forbarm eder, forbarm eder over mig, I mine venner! For Guds hånd har rørt ved mig.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Hvorfor forfølger I mig likesom Gud og blir ikke mette av mitt kjøtt?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Men gid mine ord måtte bli opskrevet! Gid de måtte bli optegnet i en bok,
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 ja, med jerngriffel og bly for evig bli hugget inn i sten!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Men jeg - jeg vet min gjenløser lever, og som den siste skal han stå frem på støvet.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Og efterat denne min hud er blitt ødelagt, skal jeg ut fra mitt kjød skue Gud,
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 han som jeg skal skue, mig til gode, han som mine øine skal se og ikke nogen fremmed - mine nyrer tæres bort i mitt liv.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Når I sier: Hvor vi skal forfølge ham! - I har jo funnet skylden hos mig -
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 så frykt for sverdet! For vrede er en synd som er hjemfalt til sverd. Dette sier jeg forat I skal tenke på at det kommer en dom.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
