Jobs 13
1 Se, alt sammen har mitt øie sett, mitt øre hørt og merket sig.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Det I vet, vet også jeg; jeg står ikke tilbake for eder.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Men jeg vil tale til den Allmektige, og jeg har lyst til å rettferdiggjøre mig for Gud.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Men I spinner løgn sammen, I er alle dårlige læger.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Gid I vilde tie stille! Det skulde bli regnet eder til visdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hør nu på min tilrettevisning og merk på refselsene fra mine leber!
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Vil I tale urett til forsvar for Gud, og vil I til hans forsvar tale svik?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Vil I ta hans parti, eller vil I være sakførere for Gud?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Vil det gå eder godt når han ransaker eder, eller vil I narre ham, som en narrer et menneske?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Han vil tukte eder, om I i lønndom tar parti for ham.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Vil ikke hans høihet forferde eder, og redselen for ham falle over eder?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Eders tankesprog er askesprog; eders skanser blir til skanser av ler.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Ti, la mig være, så jeg kan tale, så får det komme over mig hvad det vil!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Hvorfor skulde jeg bære mitt kjøtt mellem mine tenner? Jeg vil legge mitt liv i min hånd.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Se, han vil drepe mig - jeg venter på ham; jeg vil bare rettferdiggjøre mine veier for hans åsyn.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Også det skal bli mig til frelse; for ingen gudløs kommer for hans åsyn.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hør da nøie på mitt ord og la min forklaring trenge inn i eders ører!
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Se, jeg har saken i orden; jeg vet jeg skal få rett.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Hvem er den som vil gå i rette med mig? Ja, da vil jeg tie og opgi ånden.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Bare to ting må du ikke gjøre mot mig, da skal jeg ikke skjule mig for ditt åsyn:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Ta din hånd bort fra mig, og la ikke dine redsler forferde mig!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Så kall da, og jeg skal svare; eller la mig tale, og svar du mig!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Hvor mange misgjerninger og synder har jeg? La mig få vite min brøde og min synd!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Hvorfor skjuler du ditt åsyn og holder mig for din fiende?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Vil du skremme et bortblåst blad og forfølge det tørre strå? -
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 siden du idømmer mig så hårde lidelser og lar mig arve min ungdoms misgjerninger
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 og setter mine føtter i stokken og vokter på alle mine veier og drar en ring om mine fotsåler,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 og dette gjør du mot en som tæres bort som makk-ett tre, som et klædebon møllet har ett.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
