Esaias 32
1 Se, med rettferdighet skal kongen regjere, og fyrstene skal styre efter rett,
Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou.
2 og enhver av dem skal være som et skjul for været og et ly mot regnskyll, som bekker i ørkenen, som skyggen av et veldig fjell i et tørstende land.
Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.
3 Da skal de seendes øine ikke være blinde, og de hørendes ører skal være lydhøre,
A oči vidoucích nebudou blíkati, a uši slyšících pozorovati budou.
4 de lettsindiges hjerte skal formå å skjønne, og de stammendes tunge skal ha lett for å tale klart.
Pročež srdce bláznů nabude umění, a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude.
5 Dåren skal ikke mere kalles edel, og den svikefulle skal ikke kalles høimodig.
Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.
6 For dåren taler dårskap, og hans hjerte finner på ondt for å utføre vanhellig dåd og for å tale forvendte ting om Herren, for å la den hungrige sulte og la den tørste mangle drikke.
Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.
7 Og den svikefulles våben er onde; han legger listige råd for å føre de saktmodige i ulykke ved falske ord, selv når den fattige taler det som rett er.
Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem.
8 Men den edle har edle tanker, og han blir fast ved det som er edelt.
Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýť při tom, což šlechetného jest, státi bude.
9 I sorgløse kvinner, stå op, hør min røst! I trygge døtre, vend eders ører til min tale!
Ženy lhostejné, vstaňte, slyšte hlas můj; dcery bezpečně sobě počínající, ušima pozorujte řeči mé.
10 Om år og dag skal I beve, I trygge! For det er slutt med all vinhøst, frukthøsten kommer ikke.
Za mnohé dny a léta vichrovány budete, ó vy v bezpečnosti bydlící; nebo přestane vinobraní, a klizení úrod nepřijde.
11 Forferdes, I sorgløse! Bev, I trygge! Klæ eder nakne og bind sekk om eders lender!
Třestež se strachem, ó lhostejné, pohnětež se, bezpečně sobě počínající; svlecte se, a obnažte se, a přepašte se po bedrách.
12 De slår sig for brystet og klager over de fagre marker, over det fruktbare vintre.
Kvílíce nad prsy, nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými.
13 På mitt folks jord skyter torner og tistler op, ja over alle gledens hus i den jublende by.
Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde, anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím.
14 For palasset er forlatt, svermen i byen er borte; haug og vakttårn er blitt til huler for evige tider, til fryd for villesler, til beite for buskap -
Nebo rozkošný palác opuštěn bude, hluk města přestane, hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost, k radosti divokým oslům, a ku pastvišti stádům.
15 inntil Ånden blir utøst over oss fra det høie, og ørkenen blir til fruktbar mark, og fruktbar mark aktes som skog.
Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti, a nebude obrácena poušť v pole úrodné, a pole úrodné za les počítáno.
16 Og rett skal bo i ørkenen, og rettferdighet skal ha sitt hjem på den fruktbare mark.
I bude na poušti soud bydliti, a spravedlnost na poli úrodném přebývati.
17 Og rettferdighetens verk skal være fred, og rettferdighetens frukt skal være ro og trygghet til evig tid.
A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky.
18 Og mitt folk skal bo i fredens bolig og i trygghetens telter og på sorgfrie hvilesteder.
Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším,
19 Men det skal hagle når skogen styrter ned, og dypt skal byen trykkes ned.
Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město.
20 Lykkelige er I som sår ved alle vann, som slipper oksen og asenet på frifot!
Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla.
