Hebreerne 10
1 For da loven bare har en skygge av de kommende goder, men ikke selve billedet av tingene, så kan den aldri ved de offer som de hvert år alltid på ny bærer frem, gjøre dem fullkomne som kommer frem med dem.
Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2 Ellers vilde de jo ha ophørt med å frembære dem, da de ofrende ikke lenger vilde ha synder på samvittigheten når de en gang var renset.
Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?
3 Men ved dem kommer hvert år en minnelse om synder;
Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4 for det er umulig at blod av okser og bukker kan bortta synder.
Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5 Derfor sier han idet han treder inn i verden: Offer og gave vilde du ikke ha, men et legeme laget du for mig;
Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6 brennoffer og syndoffer hadde du ikke lyst til.
Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7 Da sa jeg: Se, jeg kommer - i bokrullen er det skrevet om mig - for å gjøre, Gud, din vilje.
Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně, ) abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8 Idet han først sier: Offer og gaver og brennoffer og syndoffer vilde du ikke ha og hadde du ikke lyst til - og de bæres dog frem efter loven -
Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují, ) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,
9 så har han derefter sagt: Se, jeg kommer for å gjøre din vilje. Han tar det første bort for å innsette det annet,
Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10 og ved denne vilje er vi helliget ved ofringen av Jesu Kristi legeme en gang for alle.
V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11 Og hver prest står daglig og gjør tjeneste og bærer mange ganger frem de samme offer, som dog aldri kan bortta synder;
A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12 men han har frembåret ett offer for synder og har derefter for alltid satt sig ved Guds høire hånd,
Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13 og nu venter han bare på at hans fiender skal legges til skammel for hans føtter;
Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14 for med ett offer har han for alltid gjort dem fullkomne som blir helliget.
Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15 Men det vidner og den Hellige Ånd for oss; for efterat han har sagt:
Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:
16 Dette er den pakt som jeg vil oprette med dem efter hine dager, så sier Herren: Jeg vil gi mine lover i deres hjerter, og jeg vil skrive dem i deres sinn,
Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17 og deres synder og deres overtredelser vil jeg ikke mere komme i hu.
A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18 Men hvor det er forlatelse for dem, der trenges ikke mere noget offer for synd.
Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.
19 Da vi altså, brødre, i Jesu blod har frimodighet til å gå inn i helligdommen,
Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20 som han har innvidd oss en ny og levende vei til gjennem forhenget, det er hans kjød,
(Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, )
21 og da vi har en stor prest over Guds hus,
A kněze velikého nad domem Božím,
22 så la oss trede frem med sanndru hjerte i troens fulle visshet, renset på hjertene fra en ond samvittighet og tvettet på legemet med rent vann;
Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23 la oss holde uryggelig fast ved bekjennelsen av vårt håp - for han er trofast som gav løftet -
A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24 og la oss gi akt på hverandre, så vi opgløder hverandre til kjærlighet og gode gjerninger,
A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25 og ikke forlater vår egen forsamling, som nogen har for skikk, men formaner hverandre, og det så meget mere som I ser dagen nærme sig.
Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26 For synder vi med vilje efter å ha lært sannheten å kjenne, da er det ikke mere tilbake noget offer for synder,
Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,
27 men bare en forferdelig gru for dom og en nidkjærhetens brand som skal fortære de gjenstridige.
Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28 Har nogen brutt Mose lov, da dør han uten barmhjertighet på to eller tre vidners ord;
Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29 hvor meget verre straff tror I da den skal aktes verd som har trådt Guds Sønn under føtter og ringeaktet paktens blod, som han blev helliget ved, og har hånet nådens Ånd?
Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?
30 Vi kjenner jo ham som har sagt: Mig hører hevnen til, jeg vil gjengjelde, og atter: Herren skal dømme sitt folk.
Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31 Det er forferdelig å falle i den levende Guds hender.
Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 Men kom i hu de gamle dager, da I, efter å være blitt oplyst, utholdt en stor strid i lidelser,
Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,
33 idet I dels blev til et skuespill ved hån og trengsler, dels led med dem som hadde det således.
Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34 For også fangene hadde I medynk med, og fant eder med glede i at eders gods blev røvet, da I visste at I selv hadde en bedre og blivende eiendom.
Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35 Kast derfor ikke bort eders frimodighet, som har stor lønn!
Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.
36 For I trenger til tålmod, forat I, når I har gjort Guds vilje, kan opnå det som er lovt.
Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37 For ennu er det bare så kort en stund, så kommer han som komme skal, og han skal ikke dryge;
Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,
38 men den rettferdige, ved tro skal han leve, og dersom han unddrager sig, har min sjel ikke lyst til ham.
Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39 Men vi er ikke av dem som unddrager sig til fortapelse, vi er av dem som tror til sjelens frelse.
Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
