Predikerens 7
1 Bedre er et godt navn enn god olje, og bedre dødsdagen enn den dag en blir født.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Bedre er det å gå til sørgehus enn til gjestebudshus, fordi i sørgehuset ender hvert menneskes liv, og den som lever, legger sig det på hjerte.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Bedre er gremmelse enn latter; for mens ansiktet er sørgmodig, er hjertet vel til mote.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 De vises hjerte er i sorgens hus, men dårenes hjerte i gledens hus.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Bedre er det å høre skjenn av en vis enn å høre sang av dårer;
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 for som tornene spraker under gryten, så er det når dåren ler; også dette er tomhet.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 For urettmessig vinning gjør den vise til dåre, og bestikkelse ødelegger hjertet.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Bedre er enden på en ting enn begynnelsen, bedre å være tålmodig enn overmodig.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Vær ikke for hastig i din ånd til å vredes; for vreden bor i dårers barm.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Si ikke: Hvorav kommer det at de fremfarne dager var bedre enn de som nu er? For det er ikke av visdom du spør om det.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Visdom er jevngod med arvegods, ja ennu ypperligere for dem som ser solen;
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 for å være i visdommens skygge er som å være i skyggen av rikdom, men kunnskapens fortrin er at visdommen holder sin eier i live.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Se på Guds verk! For hvem kan gjøre rett det som han har gjort kroket?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 På en god dag skal du være ved godt mot, og på en ond dag skal du tenke på at Gud har gjort den og, like så vel som den andre, forat mennesket ikke skal finne noget efter sig.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Alt dette har jeg sett i mitt tomme liv: Mangen rettferdig går til grunne tross sin rettferdighet, og mangen ugudelig lever lenge tross sin ondskap.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Vær ikke altfor rettferdig og te dig ikke overvettes vis! hvorfor vil du ødelegge dig selv?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Vær ikke altfor urettferdig, og vær ikke en dåre! Hvorfor vil du dø før tiden?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Det er godt at du holder fast ved det ene, men du skal heller ikke slippe det andre; for den som frykter Gud, finner en utvei av alt dette.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Visdommen er et sterkere vern for den vise enn ti mektige menn i en by;
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 for det finnes ikke et rettferdig menneske på jorden, som bare gjør godt og aldri synder.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Akt heller ikke på alt det folk sier, ellers kunde du få høre din tjener banne dig!
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For du vet jo med dig selv at også du mange ganger har bannet andre.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Alt dette har jeg prøvd med visdom; Jeg sa: Jeg vil vinne visdom, men den er ennu langt borte fra mig.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Det som er langt borte og dypt, dypt skjult - hvem kan finne det?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Jeg så mig om, og min attrå var å vinne kunnskap og å granske og søke efter visdom og klokskap og å forstå at ugudelighet er dårskap, og at dårskapen er galskap.
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 Og jeg fant noget som er bitrere enn døden: kvinnen - hun er et garn og hennes hjerte en snare, og hennes hender er lenker; den som tekkes Gud, slipper fra henne, men synderen blir fanget av henne.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Se, dette fant jeg ut, sier predikeren, idet jeg la det ene til det andre for å finne hovedsummen.
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Det som jeg stadig har søkt, men ikke har funnet, det er: En mann har jeg funnet blandt tusen, men en kvinne har jeg ikke funnet blandt dem alle.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Se, dette er det eneste jeg har funnet ut, at Gud skapte mennesket som det skulde være, men de søker mange kunster.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
