Roma 10
1 E oku teina, ko ta toku ngakau i wawata ai, ko toku inoi hoki ki te Atua mo ratou, kia whakaorangia ratou.
Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.
2 E whakaae ana hoki ahau ki a ratou, he ngakau nui to ratou ki te Atua, otiia ehara i te mea mohio.
Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.
3 I a ratou hoki e kuware ana ki ta te Atua tika, e whai ana kia whakaukia ko to ratou ake, kihai ratou i ngohengohe ki te tika a te Atua.
Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.
4 Ko te Karaiti hoki te tukunga iho o te ture hei tika mo nga tangata whakapono katoa.
Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5 Kua tuhituhia hoki e Mohi, ko te tangata e whakarite ana i ta te ture tika, ka ora ia i reira.
Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.
6 Ko te kupu ia tenei o to te whakapono tika, Aua e mea i roto i tou ngakau, Ko wai hei kake ki te rangi? ara ki te tiki atu i a te Karaiti ki raro:
Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
7 Ko wai ranei hei heke iho ki te hohonu? ara ki te tiki atu i a te Karaiti i roto i te hunga mate. (Abyssos g12)
ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus. (Abyssos g12)
8 E pehea ana oti? E tata ana ki a koe te kupu, kei tou mangai, kei tou ngakau: ko ia tenei, ko te kupu o te whakapono e kauwhau nei matou;
Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
9 Ara ki te whakaae tou mangai ko Ihu te Ariki, a ki te whakapono tou ngakau na te Atua ia i whakaara ake i te hunga mate, e ora koe.
Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.
10 Ma te ngakau hoki kia whakapono ka tika ai; ma te mangai kia whakaae ka ora ai.
Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.
11 E mea ana hoki te karaipiture, Ko nga tangata katoa e whakapono ana ki a ia e kore e meinga kia whakama.
Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.
12 Kahore hoki he rereketanga o te Hurai, o te Kariki: a ko taua Ariki ano te Ariki o te katoa, a e hua ana ana taonga ki te hunga katoa e karanga ana ki a ia.
A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
13 E ora hoki nga tangata katoa e karanga ana ki te ingoa o te Ariki.
Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
14 Na, me pehea ta ratou karanga ki a ia, ki te kahore i whakapono ki a ia? me pehea hoki ta ratou whakapono ki a ia, ki te kahore i rongo ki a ia? me pehea hoki e rongo ai, ki te kahore he kaikauwhau?
Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
15 A me pehea e kauwhau ai, ki te kahore e tonoa? ko te mea ia i tuhituhia, Ano te ataahua o nga waewae o te hunga kawe mai i te rongo whakahari o nga mea papai!
a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“
16 Otira kahore ratou katoa i ngohengohe ki nga rongo whakahari. E mea ana hoki a Ihaia, E te Ariki, ko wai i whakapono ki ta matou whakaatu?
Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“
17 Ina, na te rongo te whakapono, a ko te rongo na te kupu a te Karaiti.
Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18 Otiia ko taku kupu tenei, Kahore ranei ratou i rongo? Koia ra ia, Kua puta atu to ratou reo ki te whenua katoa, a ratou kupu hoki ki nga topito o te ao.
Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19 Ko taku kupu ia tenei, kahore ianei a Iharaira i mohio? Na Mohi te kupu tuatahi, Maku koutou e whakaoho kia hae ki te hunga ehara i te iwi; Ka meinga e ahau te iwi poauau hei whakaoho i a koutou ki te riri.
Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: „Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20 A ka maia rawa a Ihaia, ka mea, Kua kitea ahau e te hunga kihai i rapu i ahau; kua whakakitea ahau ki te hunga kihai nei i ui ki ahau.
A Izajášovými ústy říká Bůh: „Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21 Ko tana kupu ia mo Iharaira, Pau noa te ra i totoro atu ai oku ringa ki te iwi tutu, ki te iwi whakahawea.
O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
